21.06.2014 1 927(10) 0 |
Má smysl žít osamocen ?
"Nemá", něco mi říká ...
Nevím co a ani proč,
mám poslechnout ?
"Nemám", říká mi rozum,
ale proč se cítím tak prázdně ?
A proč mám v hlavě tolik otázek bez odpovědí ?
"Nevím", říká rozum, znamená to tedy,
že nejsem rozumný? Nebo jen leniví shánět odpovědi ?
Odpoví mi na to někdo ? ... (ticho)
Teď všichni mlčí !? Proč mi někdo neodpoví ?
Paprsek světla prosvítajíc mezerou mezi rolety na mou hruď.
Je snad srdce odpovědí na mé otázky? Být sám sebou ?
Řídit se srdcem ? Pokud ano, došel jsem tedy do cíle?
Dosáhl jsem osvícení ? Rovnováhy jin a jang ?
Ne, nedošel a nedosáhl. Ale pokud se budu řídit srdcem, dojdu a dosáhnu !
"Nemá", něco mi říká ...
Nevím co a ani proč,
mám poslechnout ?
"Nemám", říká mi rozum,
ale proč se cítím tak prázdně ?
A proč mám v hlavě tolik otázek bez odpovědí ?
"Nevím", říká rozum, znamená to tedy,
že nejsem rozumný? Nebo jen leniví shánět odpovědi ?
Odpoví mi na to někdo ? ... (ticho)
Teď všichni mlčí !? Proč mi někdo neodpoví ?
Paprsek světla prosvítajíc mezerou mezi rolety na mou hruď.
Je snad srdce odpovědí na mé otázky? Být sám sebou ?
Řídit se srdcem ? Pokud ano, došel jsem tedy do cíle?
Dosáhl jsem osvícení ? Rovnováhy jin a jang ?
Ne, nedošel a nedosáhl. Ale pokud se budu řídit srdcem, dojdu a dosáhnu !
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Kde je odpověď ? : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Předchozí dílo autora : Ruleta
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Angelon [17], Zoe [14], Vavrys [13], Jaruska [12], Deer [10], Leonn [3], Dalmet [3], rebarbora [2]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)