Ztraceni

Tichounce, v naději,
když hvězdy padaly...


Stín strážných andělů zmizel ti z tváře,
ozářila ji polární záře,
která je nad námi,
pokrytá slzami.

Pláč rozléhá se údolím nesplněných snů,
trápí nás podobnost všedních dnů.

Ukryti ve vlastním světě,
zapomenout se nám nedaří.
Vydáme se cestou,
kde doufat jen nestačí.

V očích odlesky strachu,
blíží se konec příběhu.
Před námi moře hvězdného prachu
a daleko ke břehu.


Ruku v ruce kráčeli tmou,
v naději, že břeh naleznou.


Tichounce, v naději,
když hvězdy padaly...