|
....
 21.04.2014 0 759(5) 0 |
O ČLOVĚKU
Postel moje teplá,měkká,
chvěje se mě to leká,
přišel čas a mám jít pryč,
nedostal jsem zpátky klíč..
Přicházím na tento svět,
rozvíjím se jako květ,
čistý jako v dešti list,
svoji knihu začnu číst.
Sudičky tu tiše stojí,
pravdu říci se mi bojí,
jaký bude dál můj osud,
neřekly mi ještě dosud.
Jestli ty tři sudičky,
nebyly spíše bludičky,
a já budu bloudit jen,
snít tuláků věčný sen.
Proč mě sem vyhnali z tichého chrámu,
jsem jako trosečník na zbytku prámu,
na trámu uprostřed hlubokých vod,
a nikde pevnina,záchytný bod.
Človíček hozený do moře života,
nademnou Jitřenka naděje blikotá,
neděje že mezi útesy všemi,
jednou se dostanu na pevnou zemi.
Občas mě vezme některá z lodí,
chvíli s ní pluju a pak mě zpět hodí,
jindy sám nastoupím na loďku jinou,
nebo mě všechny lodičky minou.
Život mi nedává nijakou záruku,
těžko mě povede po cestě za ruku,
někdy mě kolébá,jindy mnou třese,
častokrát pošlape,málokdy nese.
Pokud mi osud dupne moc na nohu,
a nechápu proč,tak se ptám po Bohu,
žebráckou misku u sebe nosím,
pořád Ho v kostele o něco prosím.
Když si však štěstí v náručí chovám,
modlitby na horší časy si schovám,
oltářem mým je penízek zlatý,
bankovka na účtě-obrázek svatý.
Stále mluvím o lásce,přitom myslím obchod,
ty mě a já tobě,jinak je tu rozchod,
dávno jsem zapoměl na lásku v sobě,
možná si vzpomenu-než skončím v hrobě.
Hlavu mám v oblacích,na zemi stojím,
životem utíkám,smrti se bojím.
bojím se života,bojím se smrti,
nevím co se strachem který mě drtí.
Na tomto divadle mám různé role,
učím se zabíjet,osévám pole,
taky jsem bankéř,občas i mnich,
všichni jsou ve mě,a já jsem v nich.
Máme své závisti,podobné touhy,
strachy i radosti,na duši šmouhy,
dlouho už putujem po této zemi,
odkuď a kam,záhadou je mi...
Postel moje teplá,měkká,
chvěje se mě to leká,
přišel čas a mám jít pryč,
nedostal jsem zpátky klíč..
Přicházím na tento svět,
rozvíjím se jako květ,
čistý jako v dešti list,
svoji knihu začnu číst.
Sudičky tu tiše stojí,
pravdu říci se mi bojí,
jaký bude dál můj osud,
neřekly mi ještě dosud.
Jestli ty tři sudičky,
nebyly spíše bludičky,
a já budu bloudit jen,
snít tuláků věčný sen.
Proč mě sem vyhnali z tichého chrámu,
jsem jako trosečník na zbytku prámu,
na trámu uprostřed hlubokých vod,
a nikde pevnina,záchytný bod.
Človíček hozený do moře života,
nademnou Jitřenka naděje blikotá,
neděje že mezi útesy všemi,
jednou se dostanu na pevnou zemi.
Občas mě vezme některá z lodí,
chvíli s ní pluju a pak mě zpět hodí,
jindy sám nastoupím na loďku jinou,
nebo mě všechny lodičky minou.
Život mi nedává nijakou záruku,
těžko mě povede po cestě za ruku,
někdy mě kolébá,jindy mnou třese,
častokrát pošlape,málokdy nese.
Pokud mi osud dupne moc na nohu,
a nechápu proč,tak se ptám po Bohu,
žebráckou misku u sebe nosím,
pořád Ho v kostele o něco prosím.
Když si však štěstí v náručí chovám,
modlitby na horší časy si schovám,
oltářem mým je penízek zlatý,
bankovka na účtě-obrázek svatý.
Stále mluvím o lásce,přitom myslím obchod,
ty mě a já tobě,jinak je tu rozchod,
dávno jsem zapoměl na lásku v sobě,
možná si vzpomenu-než skončím v hrobě.
Hlavu mám v oblacích,na zemi stojím,
životem utíkám,smrti se bojím.
bojím se života,bojím se smrti,
nevím co se strachem který mě drtí.
Na tomto divadle mám různé role,
učím se zabíjet,osévám pole,
taky jsem bankéř,občas i mnich,
všichni jsou ve mě,a já jsem v nich.
Máme své závisti,podobné touhy,
strachy i radosti,na duši šmouhy,
dlouho už putujem po této zemi,
odkuď a kam,záhadou je mi...
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
O ČLOVĚKU 2. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : TEN ŽIVOT SLEPIČÍ
Předchozí dílo autora : V PRVNÍ LINII
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Angelon [17], Zoe [14], Vavrys [13], Jaruska [12], Deer [10], Leonn [3], Dalmet [3], rebarbora [2]» řekli o sobě
Singularis řekla o Meluzina :Skvěle ovládá kritické myšlení a polemiku, vyzná se v politice i literatuře, umí poradit a její rady jsou tvůrčí a hodnotné, stejně jako myšlenky v jejích dílech.
