BALADA RTĚNKOU NA ZRCADLE

I.

Bylo to v pátek vo půl šestý.
Do jedný z těch knajp na náměstí,
kam normálně rád chodívám -
- teď jsem tam nebyl. Jiný mladý
sedli a zatím bez nálady
čekali v knajpě na piva.

Jó, banda kluků z vocelovky
složila zde svý křehký krovky,
že pořádně se vožere.
Znáte to, pivo k pivu sedá –
- v tom přece není žádná věda
takhle plout večerem.

„Zvu na panáky! Fernet, vodka,
a co chceš ty? „Co chci? …Chci potkat
ňákou kozatou blondýnu.“
„Jó, ty jsou nej, tak hodně štěstí!“
A v jedný z těch knajp na náměstí
se večer nenápadně hnul.

II.

Nebyl to přelud. Navoněná
levným parfémem, vešla žena
a obsadila prázdnej stůl.
Jeden z nich hlavu zved‘ od piva –
- no a nemoh se vynadívat,
chtíčem div nevzplanul!

„Zírejte, ukážu vám, kluci,
jak se na tyhle kočky musí.“
Vstal a k tý kočce spěchal hned:
„Zdravím, co by sis dala k pití?“
„Nó, třeba ňákej aperitiv
a ať v tom není led…“

Po becherovce nes‘ dvě vína.
„Znám hodně holek, ty seš jiná!“
„Ále, to mi jen lichotíš!“
„Můžu si přisednout?“ „Jen sedni.
( Nejseš první ani poslední... )“
A půlnoc byla čím dál blíž…



K půlnoci, k tý hodině duchů
proniklo ke každýmu uchu:
„Platíme, panstvo, zavírám!“
Rodiče měl kdes‘ na Šumavě,
tak zeptal se jí vyzývavě:
„Nechceš jít na chvilinku k nám?“

Kývla.

III.

A náhle spali spolu –
- on z touhy, ona z alkoholu –
- v obří manželský posteli.
On prožíval dimenze blaha:
„Krásná je, zkušená a nahá,
ještěže naši odjeli!“

Ráno se probral, protřel oči,
cejtil, jak se mu hlava točí
a ona? Po ní zbyla jen
hrstka vlasů na prostěradle
a nápis rtěnkou na zrcadle:

„Vítej v klubu AIDS“

Zděsil se toho vzkazu
a zrychlil se mu dech!...!...!...

A novej den se klubal ze skořápky,
květiny zvolna vadly na hrobech…