přidáno 06.04.2014
hodnoceno 1
čteno 1042(12)
posláno 0
Svíce noci spalují mé tělo,
kůže na rukou se mi rozpadá stářím,
Svíce plápolá, o patro výš slyším hlasy hádky,
Dal bych svíci i noc za
hádku.

Chceš mou svíci? Chceš mou noc?
Nechceš mou. Máš svou, krásnou, svítí noc, v tvé hrudi jsou..
jsou havrani, chtějí ven, jsou venku, milují.
A potom je tu má hruď.
Sytá pavučinou, špínou, dehtem a červy.

Tvoji havrani umí vyzovat mé červy, tak proč nechtějí?
PROČ NECHTĚJÍ?!

Ve dne to bude fajn.
Kůže a moře nic neznamenajících starých ryb starostí.
Nemají krev ani tep, nežijí

Moje krev je svíce,
můj tep je noc.

Svíce uhasla,
Začíná den.
přidáno 08.04.2014 - 00:10
strašně se mi líbí ta nálada a to poselství. i opakující se slova, která básni dodávají příjený intenzívní pocit. jen obraty s pavučinou, červy, havrany... mi přijdou malilinko jako klišé. ale k této básni to nejspíš patří.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Divadlo Na Cucky, Březen : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Společnost Ježíšova, Tělo Ježíšovo
Předchozí dílo autora : Prach a prachy

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming