Usínající snící

Myšlenky si hrají s mojí duší,
v posteli, když usínám.
Dočtu větu, zavřu knihu, zhasnu lampu,
hra citů právě začíná.

Někdy pozadu a někdy o tah napřed,
jsem figurkou, co se ještě učí hrát,
někdy otevřená, jindy dveře zavře,
do srdce co možná mám rád.

Dotek ruky, jasné oči, lokna vlasů,
otisk tváře, který ještě nosím na rameni,
řádky slov, tóny strun, zvuky prstů,
kterých vůni cítím v každém snění.

Oči si tmou razí cestu k spánku,
poslední myšlenka je peřinou,
víčka zavírají nedopsanou stránku,
která otevře se první ranní vteřinou.

Dotek ruky, jasné oči, lokna vlasů,
otisk tváře, který toužím nosit na rameni,
řádky slov, tóny strun, zvuky prstů,
v které proplétám své ruce do rozednění.