|
Ááááááno!!!!
 01.04.2014 5 1187(15) 0 |
Finally feel the diffrence.
Chcel ma vidieť šťastnú kedysi.
Urobiť ma takou, trúfaš si teraz ty.
Vnímal on ten rozdiel vtedy?
Dnes už na tom nezáleží...
Budem matkou tvojich detí, pretože
vieš, že iba materstvo ma naplní.
Vonkoncom nebránim sa svadbe, aspoň
pošleme jasný signál priateľom i rodine.
(Sľubujem, tvoj vek
už riešiť nebudem)
Bude to ešte ťažké.
Obaja sme však plní odhodlania,
splniť si sny vzájomne, napriek
spoločenským zvyklostiam, či
zákernej rakovine...
Konečne to dáva zmysel.
Chcel ma vidieť šťastnú kedysi.
Urobiť ma takou, trúfaš si teraz ty.
Vnímal on ten rozdiel vtedy?
Dnes už na tom nezáleží...
Budem matkou tvojich detí, pretože
vieš, že iba materstvo ma naplní.
Vonkoncom nebránim sa svadbe, aspoň
pošleme jasný signál priateľom i rodine.
(Sľubujem, tvoj vek
už riešiť nebudem)
Bude to ešte ťažké.
Obaja sme však plní odhodlania,
splniť si sny vzájomne, napriek
spoločenským zvyklostiam, či
zákernej rakovine...
Konečne to dáva zmysel.
Ze sbírek: 
17.04.2014 - 00:06Když tě všechno bolí
to nevadí
Život tě rád pohladí
Kamenem po hlavě pohladí.... (Úryvek)
Moc hezké
to nevadí
Život tě rád pohladí
Kamenem po hlavě pohladí.... (Úryvek)
Moc hezké
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Never mind...! : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Z črepín šťastie
Předchozí dílo autora : list pre Felixa
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
