Šíleně živá skokanka

Stojím nohami pevně na prknech
ty si klidně stojíš na kovové trubce a mostu se skoro nedržíš
Díváš se dolu a já na tebe
Chceš, abych šel s tebou, ale sama nemluvíš
Nakloníš se a odhaduješ výšku
Ve mně to hrkne, ale proč, když se mi to líbí?
Chtěl bych taky

Jen se na mě usměješ a konečně skočíš
Je hrozný vidět, jak tak krásně letíš

Rána se ozvala a tys mi zmizela
Kovová konstrukce se pohnula a já zjistil,
že prkna rozhodně nejsou pevná

Čtyři vteřiny sem bez dechu
Čtyři vteřiny si bez dechu
Konečněs vyplula na hladinu
Směješ se a řveš radostí,
si šílená a si živá

Tak kdo si nejprve myslel, že to je další báseň o zbytečné sebevraždě? :)