|
nic šťastnýho to není....
 03.03.2014 2 1093(9) 0 |
Dva kluci v pokoji mají už spát
Ten mladší nechce se vědomí vzdát
Měl by se radovat, měl by se smát
Těšit se na zítra, až bude si hrát
Že ho nic netrápí, může se zdát
Opak však na sobě on nedá znát
Unaven z toho jak musí všem lhát
Vzpomínám, že se chtěl se světem prát
Dlouhej rukáv, je to šik
Slastná bolest, už si zvyk
Teď to píše, byl to mžik
Mráz po zádech, z chodby křik
Holčičku v pokoji život zas nebaví
Neví, že nožem se bolesti nezbaví
Démoni maličká, jsou v hlavě tvý
Ten menší v postýlce, dělá, že spí
Co právě stalo se, moc dobře ví
Matčin křik na chodbě řekne mu svý
Cejtil to, vnímal to, chtěl tam bejt s ní
V tu chvíli řekl si, to bude zlý
Na zemi leží, je celá bledá
Bezvládnou holčičku ze země zvedá
Se ztrátou dítěte, smířit se nedá
V kuchyni ve skříni, obvazy hledá
Ted leží v Bohnicích, práškama zmámená
Už jí maj v moci, ted už je zlomená
Asi rok je za to, jak zvíře zavřená
společnost dělá jí snad jen zeď kamenná
Vy jste ty silnější, děláte ramena
Tak to tu chodí, doba je zmatená
Slunce dál svítí, tráva je zelená
Řešte si kreténci, gumový vemena
Ten mladší nechce se vědomí vzdát
Měl by se radovat, měl by se smát
Těšit se na zítra, až bude si hrát
Že ho nic netrápí, může se zdát
Opak však na sobě on nedá znát
Unaven z toho jak musí všem lhát
Vzpomínám, že se chtěl se světem prát
Dlouhej rukáv, je to šik
Slastná bolest, už si zvyk
Teď to píše, byl to mžik
Mráz po zádech, z chodby křik
Holčičku v pokoji život zas nebaví
Neví, že nožem se bolesti nezbaví
Démoni maličká, jsou v hlavě tvý
Ten menší v postýlce, dělá, že spí
Co právě stalo se, moc dobře ví
Matčin křik na chodbě řekne mu svý
Cejtil to, vnímal to, chtěl tam bejt s ní
V tu chvíli řekl si, to bude zlý
Na zemi leží, je celá bledá
Bezvládnou holčičku ze země zvedá
Se ztrátou dítěte, smířit se nedá
V kuchyni ve skříni, obvazy hledá
Ted leží v Bohnicích, práškama zmámená
Už jí maj v moci, ted už je zlomená
Asi rok je za to, jak zvíře zavřená
společnost dělá jí snad jen zeď kamenná
Vy jste ty silnější, děláte ramena
Tak to tu chodí, doba je zmatená
Slunce dál svítí, tráva je zelená
Řešte si kreténci, gumový vemena
24.06.2014 - 14:32Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
vzpomínka na bolest : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Rapík
Předchozí dílo autora : terorista
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
wojta řekl o "Autor"sám :Nemám rád, když mě nutí, dělat něco z chutí. To se mě právě stalo, že chci vložit další ,,dílo" a hle, nejde to. Nejsem dosti aktivně kritický a počet vložených děl, začíná převyšovat počet kritik. Jistě, mohl jsem to přejít mlčky, zkritizovat nebo pochválit jiného autora- autorku, mohl jsem .... . Ale to se neslučuje s mým naturelem, avšak dříve, než-li začnu pěnit, bych se měl zeptat sám sebe k čemu to všechno vlastně je ? Někdo moudrý napsal, že inteligenci nelze jednoznačně definovat, ale je to zhruba stav přizpůsobení se lidem, kteří nebyli ochotni se přizpůsobit. Je to věc názoru, ale abych dostál pravidlům, budu kritizovat - sám sebe. Pravidla to nezakazují, navíc já se dostatečně znám natolik, abych věděl, co si mohu jako kritik k sobě, jako autorovi dovolit, mohu se proto plně opřít do významu díla, které jsem jako autor napsal a které současně, jako kritik kritizuji. Jednou jsem měl napsáno v posudku: v kolektivu je oblíben i když jej svým jednáním, často rozvrací. Tenkrát jsem se zlobil, dneska tomu musím dát za pravdu.
