vzpomínka na bolest

Dva kluci v pokoji mají už spát
Ten mladší nechce se vědomí vzdát
Měl by se radovat, měl by se smát
Těšit se na zítra, až bude si hrát
Že ho nic netrápí, může se zdát
Opak však na sobě on nedá znát
Unaven z toho jak musí všem lhát
Vzpomínám, že se chtěl se světem prát

Dlouhej rukáv, je to šik
Slastná bolest, už si zvyk
Teď to píše, byl to mžik
Mráz po zádech, z chodby křik

Holčičku v pokoji život zas nebaví
Neví, že nožem se bolesti nezbaví
Démoni maličká, jsou v hlavě tvý
Ten menší v postýlce, dělá, že spí
Co právě stalo se, moc dobře ví
Matčin křik na chodbě řekne mu svý
Cejtil to, vnímal to, chtěl tam bejt s ní
V tu chvíli řekl si, to bude zlý

Na zemi leží, je celá bledá
Bezvládnou holčičku ze země zvedá
Se ztrátou dítěte, smířit se nedá
V kuchyni ve skříni, obvazy hledá

Ted leží v Bohnicích, práškama zmámená
Už jí maj v moci, ted už je zlomená
Asi rok je za to, jak zvíře zavřená
společnost dělá jí snad jen zeď kamenná
Vy jste ty silnější, děláte ramena
Tak to tu chodí, doba je zmatená
Slunce dál svítí, tráva je zelená
Řešte si kreténci, gumový vemena