Po delší době zase delší, i když zase na to stejné téma :-)
přidáno 28.02.2014
hodnoceno 1
čteno 1169(4)
posláno 0
Chvíli jsem plachtil, v mracich hledal tvou tvář, našel jsem však, jen polární zář. Studenou a chladnou, přesto plnou barev, i srdce co chřadnou, když krev padne jim na ret.

Křídla co nesla mě, teď unáši mě pryč, jako dvě pusté laně, co stratili klíč. Ztratili směr a city, strali lásku a smích. Teď zustali zbity, pohleď na ně - hřich.

Nesou mě v řetezech, daleko od tebe, tvůj dech už mi připomíná jen pohled na nebe. Na mraky co plují k tvému nitru, jak řvoucí vlaky za úsvitu.

A do těch mraků, zapsal jsem krví,
že láska bez zázraků bolí.

Tak přečti si můj vzkaz, snad pochopíš, že bez tebe mé tělo praská zas a zas...
přidáno 08.03.2014 - 15:18
Mě by se líbilo z toho udělat miniaturu :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Křídla : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Plamen
Předchozí dílo autora : Láska

» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]
» řekli o sobě
GULI řekl o kmotrov :
Kdyby byl kmotrov můj soused,tak by jsme určitě toho boha-neboha objevili..možná v tom půllitru piva..protože jsme na podobné pantheistické vlně..:-)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming