Křehký život

© Megynka


Nejsem nic, jen kulatá věc u tebe schovaná,
nejsem nic, jen malá hloupá věcička bezbranná.
Nejsem nic a přesto jsem tvůj,
tak mě má drahá mámo, prosím, opatruj.


Pro tebe všechno, pro svět nic,
motýlek právě zrozený.
Copak člověk může chtít víc,
než život před sebe hozený?


Slyším, co slyšet jsem nechtěl,
něco se se mnou začalo dít.
Možná, že všechno je řeč vašich těl
a já dřív to krásný měl jsem chtít.


Prosil jsem, plakal, všechno je pryč.
Od života venku ztratil jsem klíč.
Já tohle přece nechtěl!
Maminko moje?
Zemřel jsem.


A tak bylo tam jedno "Neslyšné",
teď se prosím - ano, vy!
... navždy utište ...