přidáno 17.02.2014
hodnoceno 0
čteno 1002(2)
posláno 0
© Megynka


Do náruče větru ses dobrovolně odevzdala,
pryč všechno krásné ... a naše ... jsi sebou vzala.
Vánkem je zmítána tvá duše,
slyším jen svůj nářek ... (opravu tiše).


Cuchá mi vlasy, je všude kolem,
nebo jsi to ty?
Tichý sten mi myslí projel,
jsou to jen odezvy?


Líbá mě, objímá, dává mi sílu, bere mi dech,
odnáší celý můj život daleko za obzor.
Vše mění do krásných, nevinných vzpomínek
a přenechává tobě nade mnou dozor.


Unáší bolesti moje, celého světa,
zbyde mi jen jediná věta ...
"Zůstaneš?" slyším se říkat
a najednou vidím se nad zemí lítat.


Nezůstala jsi, teď to vím, vzala jsi mě sebou,
máš opravdu úžasnou moc, prostě skvělou.
Nohama stojíš na zemi, ale občas letíš,
naše křídla, alespoň na těch pár minut, slepíš.

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Vánek : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Sny v barvách
Předchozí dílo autora : Snad lest?

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming