Já zamýšlím se častokrát, kým jsem a kým snad byl bych rád, a zda, až čas můj pomine, si někdo vůbec vzpomene...
přidáno 05.03.2008
hodnoceno 4
čteno 1530(24)
posláno 0
Být tím, kdo něžně pohladí,
byť pouhým slůvkem jen,
dušičku mile naladí
a zmizí jako sen,

nosit štěstí jak pavouček,
lidem ho rozdávat,
mít ze snů hezký klobouček,
druhé učit se smát,

jen to a žádný jiný cíl
já nekladu si víc,
vzpomeňte jen, že jsem tu byl,
až rozplynu se v nic!

A třeba vám ty vzpomínky
jak křídla motýlí
v očích zas vznítí plamínky,
jež touhou zešílí!
přidáno 05.03.2008 - 18:03
Díky, hvězdičko! Pokud přece jen nevzpomene, už mne to nebude trápit, tak proč to řešit? Jako duch budu přeci nad věcí...;o)
přidáno 05.03.2008 - 18:00
Žádný talent, Ivko! To jen nouze naučila Dalibora housti, když už nemůže ty city dávat najevo přímo....;o(
přidáno 05.03.2008 - 17:05
Vzpomene...věř, že vzpomene...
jsi přeci Mirku...Sluníčko, které nezhasíná;)
přidáno 05.03.2008 - 14:07
Není potřeba touhy,
tvůj otisk v srdci je dlouhý!
Když tvé přání nezmizí v dál,
tvůj talent roznítí
třeba sám úsměvů král:-)
(na cestu jiným posvítí)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Kým jsem a kým byl bych rád? : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Vrať se, srdce, vrať se zpátky!
Předchozí dílo autora : "Polepšený" alkoholik aneb vzkaz v láhvi!

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming