Budu to zase já

až roztaji docela...

vanovaso

09.02.2014

básně/láska - zklamání

1878(15)

Ty jsi můj Stín stínů
přestože dříve Slunce byl
a Plamen v krbu
který hřál
a dneska stojím opodál
protože v krbu mrzne

Ledové ruce dveře otvíraj
i slzy na tváři
mi zmrzly
a tak je sbírám do dlaní
už dlaně plné mám
slzavého údolí
a přemýšlím co s ním udělám

A přemýšlím a stává se ze mne
socha ledová
která v předjarním slunci roztává

A až roztaji docela
budu to zase já

Ze sbírek: Šachy v nás, Když vrby ráno zpívají

Komentáře (9)

04.06.2021 - 08:23

vanovaso

Dandy: děkuji za komentík,, obdivuji , jak ty nádherné myšlenky z Tebe tryskají. :-)

04.06.2021 - 07:53

Dandy

Mění nás skutky života.
Nitro čas jak sochař dotváří.
Duše není modelínou
ani hrnčířovou hlínou
co pod dotyky dlaně mění tvar.
Jsme to mi nebo někdo jiný
vstal ?
Ty rany co ponich kapka krve tělo nepotřísní.
Jen perly z podvýčkových jezer.
Nedají vale žízni.
Jsme to stále mi?

15.10.2014 - 09:49

shane

vanovaso: To asi ne, každý na základě zkušeností mění svůj mediální obraz, ale tam uvnitř to budeš stále Ty! ;-*

14.10.2014 - 12:49

vanovaso

shane: nikdy už nebudu stejná,ale to je asi ok

14.10.2014 - 09:38

shane

vanovaso:
Potěšení je na mé straně,
těším se na předjarní čas,
kdy přijdou věci nevídané:
Roztaješ, Ty to budeš zas!;-*

13.10.2014 - 17:27

vanovaso

shane: zmaten? O,to je mi líto,že líbí se ti mě pak těší dvojnásob,dík