Už nikdy nic nebude jako dřív

Tma zjevila se
jako krásná černá paní,
přišla tma,
tma za svítání.
Čekáš světlo,
slunce, jas,
ta tma je tady stále.
I kdyby zmizela,
vrátí se zpátky zas.
Bude tu navždy,
neustále.

Ta paní v černé róbě
všechny plány ti
překřížila,
jde stále směrem k tobě.
Než ses narodil,
ona vždycky tu žila.
Šaty černé jako noc,
svou moc
má i nad tebou,
když bezcílně
bloudíš tmou.

Nikdy nic nebude
jako dřív.
Tehdy chtělo se ti smát
a nebylo se čeho bát,
teď tu čekáš
na vysvobození,
jenže odtud už
návratu není.
Ta černá dáma
zapnula svůj plášť
a dál už to
dobře znáš.

Stále čekáš
na záchranu
a víš, že se objeví,
ale až k ránu.
Jenže po noci
nastane zase noc,
přeješ si světlo,
ale to je asi moc.

Nikdy nic nebude
jako dřív.
Tehdy slunce zářilo,
jen sem tam stín,
a na polštáři
okvětní lístky z kopretin.
Večer setmělo se
a někdo asi
sfoukl svíčky,
a ty tiše sedíš
se zavřenými víčky
v nekonečné hloubce tmy.
Ať jsi kdokoli, pomoz mi!

Nikdy nic nebude
jako dřív.
Stačilo pár chvil,
aby déšť
tvou radost smyl.
Čas nelze vrátit zpět,
ani o den,
ani o deset let.
Seber svoje síly
a otevři oči,
zdá se, že noc právě končí.

Svíčky stále
zhasnuté jsou,
už navždy
takhle zůstanou.
Bude světlo,
slunce, jas,
štěstí se skrývá
v každém z nás.

Ať je noc nebo den,
nech si zdát
ten krásný sen,
že vše je jako dřív,
že ze všech stran
je slyšet smích.
Ať je noc nebo den,
sen zůstane jen snem,
protože v hloubi duše víš,
že čas už nikdy nevrátíš...

Už nikdy nic nebude
jako dřív...