Prokletí rodu II

Nad mrtvým tělem se skláněl mladý policista. Bylo mu sotva kolem pětadvaceti. Plavé vlasy měl skryté pod čepicí s logem univerzity nedalekého města. Modrýma očima pozoroval mrtvého muže i místo činu. Na tom místě nezemřel, to bylo jasné. Musel ho zabít pád z té výšky.
"Van Steward už od pohledu," nakrčil nos jeho starší kolega.
"Denny, nebuď takový. Trocha úcty k mrtvému," poplácal ho po rameni druhý policista.
"Tobě se to řekne, Logane. Nesnášim tu jejich aristokratickou povýšenost," odplivl si.
Logan jen zavrtěl hlavou. Nechápal, jak může být policista ve středním věku a s tolika zkušenostmi, jako byl Denny, takhle pověrčivý. A měli by si zachovávat nestrannost k případům a jednoduše je jen řešit.
"Už jste ho prohledali?" otočil se mladší z policistů na tým z vyšetřovacího.
"Jo, tady," podal mu jeden z nich průhledný plastový sáček s chomáčem vlasů.
"Už zase," odplivl si Denny. "Zaručeně je v tom ženská!"
Logan po něm vrhl otrávený pohled a usedl za volant přesluhujícího policejního renaultu. Denny si sedl na místo spolujezdce. Pořád se mračil a mumlal si něco pod vousy.
"Snad se nemodlíš?" otočil se na něho Logan.
Starší policista zvedl ruce, ve kterých svíral svůj ohmataný růženec s krvavě rudými korálky: "Problém?"
"Nic neříkám. Jede se k van Stewardům."
Celou cestu k sídlu vysoko v místních kopcích si Denny neustále mumlal ty své modlitby, až tím lezl Loganovi na nervy. Už se nemohl soustředit na cestu. A tak si zapnul autorádio a nastavil stanici z country na místní rozhlas. Začal si broukat právě hrající píseň something stupid a zachytil Dennyho rozčilený pohled. Rozhodl se ho ignorovat.

Zaskřípal štěrk na příjezdové cestě a policejní auto zastavilo. Otevřely se dveře a z auta vystoupili dva muži v uniformě svého úřadu.
Denny už schoval růženec a přestal drmolit modlitby. Logan za to děkoval bohu a hodil svou ošoupanou kšiltovku do auta.
"Honosnej barák," zabručel Denny a s mrazením zádech vyrazil k hlavnímu vchodu.
"Dej už pokoj," zavrčel Logan a zrychlil tempo, aby byl u dveří první. Vždycky měl chladnější hlavu, než jeho parťák.
Logan vystoupal po schodech vedoucích k zavřeným dveřím. Dveře byly z drahého mahagonového dřeva, vysoké dobrých pět metrů. Uprostřed dveří bylo mosazné klepadlo ve tvaru orla s roztaženými křídly a zobákem otevřeným v křiku. Byl dokonale propracovaný, do posledního detailu.
Policista vzal za klepadlo oběma rukama a několikrát jím udeřil do dveří. Klepadlo bylo těžší, než čekal, ale při narážení do plíšku na dveřích dostálo svého účelu. Rány klepadla se v ozvěnách rozléhaly celým interiérem domu.
Dlouho se nic nedělo a pak zpoza dveří proniklo k uším policistů mrmlání a šoupavé kroky. Ozvalo se tiché zaskřípění a dveře se daly do pohybu.
"No konečně," utrousil Denny, když už se dívali do tváře starého muže v saténovém županu a s páskou přes jedno oko.
"Co potřebujete, PÁNOVÉ," zamračil se stařík, jako by ho vyrušili od něčeho důležitého. Na slovo "pánové" dal takový důrazm že muselo být každému jasné, že nemá rád policisty.
"Přišli jsme za lady van Stewardovou. Jedná se o smrt..."
"Jojo, jejího syna Richieho, pojďte dál," pokynul jim muž aniž by se přestal mračit.
"Jak jste věděl, že se jedná o pana Richieho?" zeptal se Logan.
"Protože každej mladej, co se do baráku nevrátí do půlnoci je za mrtvýho považovanej. A milostivej Richie se tu neukázal dva dny."
Logan přikývl a vstoupil do prostorné haly s podlahou z černého mramoru. Denny už tam stál a závistí skřípal zuby.
"Klid parťáku," usmál se na něho Logan a pak se otočil ke staříkovi. "Kudy k lady?"
"Druhý patro, třetí dveře. Jediný votevřený. A už dejte pokoj, mám jinou práci," řekl stařík, když už odcházel.
"Milej dědula," uculili se mladší z policistů a už stoupal po točitých schodech nahoru.
"To teda," odpověděl Denny, který už funěl za ním.

Lady van Stewardovou našli tam, kde jim to stařík poradil. Ležela na vysoké lenošce se sklenicí vína v ruce. Vlasy černé jako uhel měla vyšesané do vysokého drdolu a rty nalíčené krvavě rudou rtěnkou. Na sobě měla lehký župan z čistě bílého hedvábí a chlupaté růžové papuče. Logan měl co dělat, aby se nad jejím zjevem nezačal smát. Všechny tyhle vysoko postavené paničky mu připadaly směšné. I když byly krásné a do jisté míry i sexy.
"Jak zemřel Richie?" zeptala se aniž by se po policistech ohlédla. Tón jejího hlasu vyzařoval až neskutečnou povýšenost. Což Dennyho rozpálilo doběla.
Logan mu intuitivně překryl ústa dlaní a naznačil mu, ať se ovládá. Pak promluvil k lady: "Pád ze srázu, přímo do Jelení rokle."
"Chudáček Richie! Byl to můj nejstarší syn. Ale miloval ženy," uchechtla se. "Hlupák. Nikdy nechápal, jak moc naše takzvaně křehké pohlaví dokáže."
"Nevíte, proč zemřel?" zeptal se Logan. "Neměl nějaké nepřátele, nepohodl se s někým?"
"Vím já? To je vaše práce!" vykřikla žena. "Náš rod má spoustu nepřátel."
Loganovo srdce bilo až v krku, když na něho upřela ty své zelené oči. Byly plné nenávisti. Ale donutil se pokračovat a splnit svou úlohu policisty.
"Našli jsme v jeho kapse hrst rudých vlasů."
"Jako u ostatních," povzdechla si lady a uvelebila se na lenošce pohodlněji. "V tomhle domě nás žila skoro stovka."
"A my už řešíme devatenáctý případ úmrtí z vašich řad," řekl soucitně Logan, i když věděl, že v té ženě se soucit neskrývá. Možná někde hodně hluboko uvnitř....
"A bude jich víc," řekla žena ležérně a zavřela oči.
"Jak to myslíte?" nechápal policista.
"Protože je to naše prokletí," řekla jen a dlouze si lokla vína, až vyprázdnila celou sklenici.
"Prokletí?" zajíkl se Denny.
"Julieeeeee!" zaječela žena.
Ozvaly se rychlé kroky a v místnosti se objevil stařík, který oba policisty vpustil do domu.
"Přejete si, lady?" uklonil se skoro až k zemi.
Oba policisté na to pohlíželi s povytaženým obočím.
"Dolej a pak vyprovoď pány policisty," zavřeštěla a z jejího hlasu šla hrůza.
Pak se nadzvedla na loktech, aby viděla na policisty: "A radila bych vám, abyste ten případ vyřešili. Nebo se osobně postarám o to, aby vás zavřeli za neschopnost!"

A najednou byli oba policisté venku před domem, hrubě vystčeni staříkem.
"Na svůj věk má ten chlapík docela sílu," promnul si Logan zamyšleně bradu a ještě jednou přejel pátravým pohleden sídlo van Stewardů z černého kamene se střechou osázenou nepřátelsky vyhlížejícími chrliči.
"A ona je pořádná fúrie!" odplivl si Denny.
"Plivni ještě jednou a plivne po tobě moje devítka," zamračil se Logan a nasupeně nasedl do auta.
"Sorry," pokrčil Denny rameny, jen co nastoupil.
"Sereš mě. Ještě jednou a budeš chodit pěšky a nebudeš si už vozit zadek v tomhle autě."
"Ale já jsem služebně starší," urazil se Denny.
"Ale máš podmínku od šéfa. Neumíš zachovat klid," zamračil se Logan a nastartoval. Autem se rozezněla píseň od Robieho Williamse Candy. Logan si zesílil rádio a začal si ji pobrukovat. Zatím co se Denny ponořil do svých myšlenek.
Ani ne půl minuty po tom, co byli policisté vyvedeni ze sídla van Stewardů, už jejich přesluhující renault pádil dolů z kopce, směrem k policejní stanici.