příjímání vlastního strachu...jen..?
přidáno 04.03.2008
hodnoceno 4
čteno 1558(19)
posláno 0
Život mi někdy připadá jak prolézačka ostnatými dráty.
Sotva někde vylezeš, najdeš skulinku,
.....zřejmě začneš vyčuhovat a možná i nad SEBE ....
tak tě někdo začne stahovat, tlačit dolů, abys viděl, že ty dráty tě prostě neminou....aby ti připomněl, že JSOU.
Neminou NIKOHO
...vím to, a stějně budu hledat rozdrásaná dráty mou SKULINKU...


P.S:jo, a když vás zahlédnu z té své skulinky a budu na vás mávat, tak mi věřte, že se to dá zvládat................................
přidáno 20.11.2008 - 21:28
hodně zajimave přirovnání :)
přidáno 07.03.2008 - 20:01
Připadá mi to stejně... :-/
přidáno 04.03.2008 - 10:12
a každý šrám přidá ti na kráse ;-) veverko ufňukaná
přidáno 04.03.2008 - 10:07
...neminou. Vysí na nich často kousky roztrhaných nadějí, někdy se zdají romantické, to když je postříbří jinovatka, někdy jsou dokonce porostlé pnoucími růžemi... ale i ty mají trny.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
OSTNATÉ DRÁTY : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Lidská vůně
Předchozí dílo autora : Recese - díl druhý

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming