Vyznání

Myslím na tebe od té doby,
co jsem tě viděl naposledy.
Máš vlasy jako nejčernější noc.
Nemůžu si pomoct.
Oči se ti lesknou jako drahokamy.
Pleť máš bílou jako ušlechtilé dámy.
Křivky krásné,
odolat ti není snadné.
Tvá duše je čistá jako křišťál.
Tuhle báseň jsem pro tebe dlouho chystal.

Minulou noc viděl jsem tě naposledy.
Připadne mi to jako celé roky.
Proč můžeme se vidět jen jednou za pět let?
Za co nám bůh dal tenhle trest?
Copak láska člověka a nadpřirozené bytosti,
je snad znamením hlouposti?
Proč nemůžu vstoupit za tebou do vaší říše?
Proč nemůžu se napít z dračí číše,
jenž nesmrtelnost poskytne?
To mu, kdo se do dějin zapíše.

Nezapomenu, když jsme se objímali naposledy.
Proto slibuji ti tady.
Najdu způsob, jak bychom spolu mohli žít
a nikdy o naši lásku nepřijít.
Čím déle jsem bez tebe, tím větší je má bolest.
Proč nemůžu mít protest?
Co jsem komu udělal,
když jsem se do tebe zamiloval.
Den a noci čtu knihy magie,
v mých očích září naděje.
Všechno je bohužel zbytečné,
pochopit kouzla je totiž pro člověka nemožné.

Ještě teď vím jak chutnaly tvé rty,
když líbali jsme se naposledy.
Jakmile jsem po tvém boku stál,
připadal jsem si jako král.
Mé snahy dostat se k tobě,
byly naneštěstí marné.
Zasadil jsem na trávníku černou růži,
aby mi připomínala tvou vůni.
Z měsíčního kamene nechal jsem ukovat amulet pěticípé hvězdy,
jenž zpečetí naší lásku navždy.
Až se znovu setkáme,
položím ti amulet do dlaně.
A vždy budu milovat jenom tebe.
Má Jezebet, si totiž démon s andělem v těle.