|
Láska...
taková jakou ji znám já.
 11.01.2014 15 1157(34) 0 |
Asi nejsem stvořená pro lásku,
nejspíš nemám být milována
a už vůbec nemám milovat.
Čím víc se snažím, aby ses mi vrátil, tím víc se mi vzdaluješ.
A doufám, že ti ty večery s jinejma holkama na klíně něco daj.
Řekni mi, kam to všechno zmizelo.
Kam se poděly ty city.
Po každým vztahu, rozbitým srdci a sklopených očích
si říkám, že tohle je můj konec,
že prostě víc bolesti už nedokážu unést.
Jenže vždy se zvednu z toho pomyslnýho dna...
kdybych já hloupá tam radši zůstala ležet.
Sbírala bych si v klidu kousky svýho srdce ze zaprášený země
a třeba bych ho jednou
zase celý poskládala.
Pokud někomu dáš lásky až moc,
někomu kdo o ní ani nestojí,
pokaždý v tobě umře část tvýho JÁ, víš?
Volám, píšu, běžím za tebou v noci přes půl města
abych ti řekla jak tě vlastně moc miluju.
A jediný co uslyším je : ,, Sabino, asi bys už měla jít".
A tak já teda jdu, potichu si doufám, že přece jen za mnou půjdeš,
chytíš mě za ruku a řekneš, že jsi to tak nemyslel.
Já vim, moc se koukám na zamilovaný filmy,
Víš ten večer, kdy řekl jsi mi ať u tebe spím
a uvidíme co bude dál...
při sexu jsi říkal, že mi nechceš ublížit
a já vlastně viděla jak se mi rozpadá svět.
Chtěla jsem se roztříštit na malý kousky,
aby jsi mě neviděl, nehledal a necítil.
Kašlu na to, nejde to.
Máma mi říká, že pokud tě někdo nechce, tak si tě nezaslouží.
Ale já jí to pořád stejně nevěřim...
Hrozně mi chybíš...
Ale při představě, jak se ti jiný holky svíjej u klína se mi chce blejt.
Víš, tohle neni báseň, neni to celý o tobě.
Je to o mojí slabosti a o tom, co chce moje srdce vytěsnit ven.
Doufám, že je ti dobře a že máš co jsi chtěl.
nejspíš nemám být milována
a už vůbec nemám milovat.
Čím víc se snažím, aby ses mi vrátil, tím víc se mi vzdaluješ.
A doufám, že ti ty večery s jinejma holkama na klíně něco daj.
Řekni mi, kam to všechno zmizelo.
Kam se poděly ty city.
Po každým vztahu, rozbitým srdci a sklopených očích
si říkám, že tohle je můj konec,
že prostě víc bolesti už nedokážu unést.
Jenže vždy se zvednu z toho pomyslnýho dna...
kdybych já hloupá tam radši zůstala ležet.
Sbírala bych si v klidu kousky svýho srdce ze zaprášený země
a třeba bych ho jednou
zase celý poskládala.
Pokud někomu dáš lásky až moc,
někomu kdo o ní ani nestojí,
pokaždý v tobě umře část tvýho JÁ, víš?
Volám, píšu, běžím za tebou v noci přes půl města
abych ti řekla jak tě vlastně moc miluju.
A jediný co uslyším je : ,, Sabino, asi bys už měla jít".
A tak já teda jdu, potichu si doufám, že přece jen za mnou půjdeš,
chytíš mě za ruku a řekneš, že jsi to tak nemyslel.
Já vim, moc se koukám na zamilovaný filmy,
Víš ten večer, kdy řekl jsi mi ať u tebe spím
a uvidíme co bude dál...
při sexu jsi říkal, že mi nechceš ublížit
a já vlastně viděla jak se mi rozpadá svět.
Chtěla jsem se roztříštit na malý kousky,
aby jsi mě neviděl, nehledal a necítil.
Kašlu na to, nejde to.
Máma mi říká, že pokud tě někdo nechce, tak si tě nezaslouží.
Ale já jí to pořád stejně nevěřim...
Hrozně mi chybíš...
Ale při představě, jak se ti jiný holky svíjej u klína se mi chce blejt.
Víš, tohle neni báseň, neni to celý o tobě.
Je to o mojí slabosti a o tom, co chce moje srdce vytěsnit ven.
Doufám, že je ti dobře a že máš co jsi chtěl.
17.10.2014 - 21:05To je skvěle napsaný ... Oceňuju Tvojí upřímnost. Dojalo mě to, stejně jsem dopadla po posledním, jediném nejvážnějším vztahu ... Divím se, že jsem to překonala, vytěsnila z paměti ... Mluvíš mi z duše ... Taky asi nejsem stvořená pro lásku :-) Stane se.
13.01.2014 - 09:03A já si blázen už už chtěla myslet, že tohle prožívám asi fakt jen já a že jsem ten nejvetsi smolař pod sluncem. To je tak když se někdo zvládne špatně zamilovat. Víme, známe.
11.01.2014 - 23:18Já to vnímám jako zpověď. Slyšel sem a asi to tak bude, že když "ČLOVĚK" opravdu zamiluje, je to napořád. Průser je, když ten druhý je jinde a necítí to stejně. Pak pomůže jen transplantace citů a ta je bolestivá a dlouhá, ale život a láska nečeká.
11.01.2014 - 20:40..... Nebudu psat, ze se mi to libi. Rikam, ze me to oslovilo ... Tak at takovych veci moc nenapises ...
11.01.2014 - 13:36Cleer: Přesně tak, musím tomu dát čas, ne nadarmo se říká že čas zahojí všechny rány. Láska je prostě nevyzpytatelná. A tobě přeji do života jen samé štěstí, žádný smutek.
11.01.2014 - 13:33Orionka: Doufám, že tohle není život, protože mít život o trápení by mě nejspíš zabilo. Moc děkuji za komentář, pomohlo mi, když jsem si ho přečetla :)
11.01.2014 - 12:50říkat, že vše zahojí čas není moc potěšující, ale i přes to je to prostě fakt... a vím, že jednou se budu cítit podobně, ne-li stejně jako ty a bude mě to sžírat a to pěkně dlouho, ale pak se beztak objeví zase někdo další a pak zase... a pak zase...
tak hodně štěstí :)
tak hodně štěstí :)
11.01.2014 - 12:19Ne, tohle není život. Tohle je čekání na život a ten teprve přijde, uvidíš :). Každý občas bloudí a prochází slepé uličky...
11.01.2014 - 12:03Asi jsi dobře popsala pocity, které všichni známe, ale to je život ;-) Pěkné :-)
11.01.2014 - 09:54vanovaso: Láska se prostě nedá vynutit, nebo vyprosit. Moc děkuji za komentář, vážím si ho. A musím jít dál, jak říkáš..
11.01.2014 - 09:36Rozumím ti a opravdu si tě nezaslouží a nebo bohužel tě nemiluje a to se nedá přikázat ani druhýmu ani sama sobě a ani on to nedokáže, odpust jemu i sobě a jdi dál, myslím, že máš jetě čas.........
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Miluju tě, tak už táhni. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Zpověď.
Předchozí dílo autora : Večerní blues
