Junkies

Lezou
švábi a stonožky
na podlaze
ve věčném stínu
v opiovém dýmu

lezou mi přes obnažená lýtka
z kterých marně škrábu heroinovou modř uplynulého dne
oči červené
a tiché klamné iluze na stěně

mě svazují
mě pohlcují
mě transformují
mě uhranou

jsem ve vesmíru
Mléčná dráha svítí
tady
pět kilometrů za Prahou

...

roztřesenými prsty
rozehřívám svojí kůži
skrz ňadra tvé
skrz poslední potentní naděje

a venku prší
jdeme spát pod širák

mraky se honí
přes bílý měsíc
vzdech
vzdech
vstříc nočním orgiím

ráno odvalíme do údolí
bílé krystalické mrtvoly
a tak nějak polohlasně pípnem
VIVA LA nová embrya
VIVA LA něco



jsme opilí