Adobard: 1-1

Byla chladná bezměsíčná noc. Rovëlne Alcärin se zabalil do pláště přiložil do ohně polínko. V dáli se ozývaly noční zvuky zvířat. Měl na sobě helmu šupinaté brnění a rudý plášť. Rovëlne zavřel oči, měl o čem přemýšlet.
Jeho bratr Celwë se včera vydal prohlédnout cestu. Nevracel se již pět hodin a to Rovëlneho znepokojovalo.
Už dávno se k nim měl připojit generál Elgësar Táralóm se třemi stovkami elfích jezdců.
Celwëho a Rovëlneho sestru zajali skřeti v Dunící soutěsce.
Rovëlne stále hleděl zamyšleně do ohně. Nedaleko zahoukala vyplašeně sova a odlétla. Zvuk třepetajícíh se křídel ho zneklidnil. Elf vytáhl svůj meč. Poté si jej dal do výhružné polohy nad hlavou. Uslyšel kroky lehkých bot. Z pravé strany se vyřítil jižanský válečník, který měl kroužkové brnění a na hlavě železnou přilbici. V rukou třímal krátkou zahnutou čepel.
Sekl po Rovëlnem směrem na břicho. Rovëlne útok odrazil mečem směrem nahoru a bodl jižana do krku. Mezitím se zezadu vyřítil další jižan s kopím. Chtěl Rovëlneho bodnout, ale Rovëlne se obratně skrčil, udělal kotoul, a podrazil jižanovi nohy. Voják s výkřikem padl na zem a Rovëlne mu usekl hlavu.
Vzápětí se tam objevili další čtyři muži. První z nich seděl na koni, měl na sobě železné brnění, přilbu a na čele paví pero. V ruce měl meč jako všichni ostatní.
Kůň, na kterém seděl, byl celý bílý. Jeden voják měl luk. Rovëlne zklidnil dech. Vytáhl rudý bič s ostřím na konci.
Jeden jižan začal postupovat vpřed. Neušel ani dva kroky a Rovëlne, který mu šel mezitím naproti, odhodil svůj meč, a švihl po něm bičem.
Bič omotal jižanův meč a dalším švihem přesekl druhému jižanovi hrdlo. První jižan bez meče utekl k jezdci.
„Ty zrádče, smaž se v pekle!“ křikl jezdec a jednou ranou mu srazil hlavu.
Lučištník vystřelil šíp po Rovëlnem.
Rovëlne uskočil,udělal kotrmelec a usekl střelci nohy. Ten s výkřikem padl na zem.
Jezdec vzápětí zaútočil na Rovëlneho a protože byl rychlejší, podařilo se mu seknout ho do nohy. Rovëlnemu se podlomily nohy, a jezdec ujel.

Celwë běžel potichu po lávce vedoucí přes potok. Měl hnědo-zlaté brnění, zelený plášť a přilbici . V rukou měl meč.
Poté pokračoval co nejtiššeji podél potoka po proudu. Asi po dvou stovkách metrů uhnul doleva. Zastavil se, protože uslyšel kroky asi deset metrů od sebe. Když se otočil, okolo hlavy mu proletěl černý šíp.
Celwë se otočil ve směru, odkud vyletěl šíp.
Stál tam malý černooký skřet se šupinatou zbrojí a bez přilbice. Elf k němu přiskočil a jednou ranou ho zabil. Když se pak otočil, skočil po něm znenadání vrrk a srazil ho na zem.
Vrrkovi se ale do zad zabodly tři šípy, a obluda zemřela. Celwë vylezl zpod mrtvoly a uviděl elfa v bílo-zlaté zbroji a za ním jeho vojáky.
„To bylo těsně Elgësare,“ řekl Celwë, „jdeš pozdě. Co vás zdrželo?“
„Jižani.“ odpověděl Elgësar. „Celý oddíl, asi sto padesát vojáků.“ „Princi Celwë, rád vás vidím!“ vmísil se do hovoru Lenwë Anárion, který právě přišel. „Mám vám přivést koně?“
„Vítej, Lenwë. Ano, koně potřebuji.“ odpověděl Celwë.
„Pane, mám poslat Aegnora a Líndala pro vašeho bratra?“ zeptal se Elgësar.
„Ano kapitáne, budu rád.“ odpověděl Celwë.
„Pane,“ zeptal se jiný elf, „utáboříme se zde?“
„Rozhodně!“ řekl kapitán Elgësar.
Elfi vyslali vojáky pro Rovëlneho. Poté rozložili tábor v údolí Skerhnut.
Celwë a Elgësar seděli u ohně a zbytek elfů založil další.
„Co král?“ zeptal se Celwë.
„Králi dělají problémy vyslanci z jižních království,“ odpověděl Elgësar.
„Proč?“ pokračoval Celwë.
„Chtějí jižní ostrovy a zemi Fróngar.“
„Kolik z nich nám vyhlásilo válku?“
„Sedm. Odghar, Mgeskie, Nolfie, Argie, Malgcké ostrovy, Défnské ostrovy a Longvacké spojené kmeny.“ stále odpovídal Elgësar . „A třináct dalších je na pokraji války.“
„Jakého národa nyli ti jižané co jste je pobili?“
„Z Argie“
„Unikli nějací z bitvy?“
„Šest“
„A Elgësare, padl nějaký elf?“
„Tři“

Rovëlne vstal, vzal si do ruky svůj luk, pomalu se otáčel a mířil lukem před sebe.
„Pane.“ mluvil hlas z křoví.
„Kdo tam?“ ptal se Rovëlne, „elf?“
„Ano“ řekl hlas a dva elfové v brnění vyšli z úkrytu. „Já jsem Aegnor a toto je Líndal. Poslal nás Golradir a Elgësar.“ řekl první elf.
„Kde je tábor?“ ptal se Rovëlne .
„V údolí Skerhnut asi na sever-“ odpovídal Aegnor.
„Já vím“ přerušil ho Rovëlne.
„Vedeme vám koně, pane.“ dodával Líndal.
Elfové nasedli na koně a jeli do tábora.

.
Mezitím na jihu v pevnosti Iresnbad skřeti hlídají Lávaen, Celwëho a Rovëlneho sestru.
Pevnost byla obehnána vodním oříkopem, přes který byl most. Tvořil ho asi tucet a půl věží a věžiček a hlavní budova. Byl obehnán pevnými vysokými hradbami a v pevnosti sídlili asi dva tisíce skřetů, zlých lidí . . . a šest vlkodlaků.
Skřetí kapitán Ninafgul zavolal skřeta Irnshaka, který je velitelem vězeňských stráží, do svého trůního sálu.
Irnshaku,“ mluvil Ninafgul „tu elfku sem přiveďte!“
„Ano pane“ odpověděl Irnshak.
Irnshak šel pro Lávaen do věznice se dvaceti skřety.

Lávaen probudil dusot mnoha obněných nohou.
„Vstávej!“ zařval na ni skřet který otevřel dveře.
„Dělej“ řval další.
Obestoupili ji a dali jí na obličej kus hadru který páchl od krve. Vedli elfku po chodbě a po asi deseti minutách došli do předsíně.
„Stát,“zařval šeredný hlas.
„Nech nás projít Blenkhafore,“ vyštěkl Irnshak. „Jsme tu narozkaz-“
„Tak vypadněte,“ prerušil ho hrubý hlas.
„S váma Harnakama* jsou potíže,“ nechal se vyvézt z míry skřetí velitel.
Došli až do síně kde je ohlásil jižanaký bard a dovedli ji k Ninafgulovi.
„Jak se má Vaše výsost?,“ řekl kapitán pohrdavě. „Tak mi konežně vyklop kde je říše!,“ zařval.

Rovëlne byl unavený po mnoha hodinové cestě, ale jak mu jeho hrdost a postavení nedovolovaly ukázat slabost a únavu, jel pořás vspřímeně.
„ Líndale, nechci tě urazit, ale nejsi náhodou Arnakam?“ zeptal se Rovëlne.
„Ano princi, jsem Arnakam,“ odpověděl Líndal.
Jeli další dvě hdiny beze slova.
„Údolí Skerhnut pánové.“ ozval se hlas spoza stromu a z téhož místa vystoupil elfí voják.
„Jsem arnistr Mánel Asghálám a budu vás muset nejdříve prověřit. Omlouvám se za zdržení, ale mám své rozkzy,“ dodával.

Poté je dovedl do tábora.