Korupce je když… I.

Korupce. Podle definice uvedené ve wikipedii je to „Korupce je zneužití postavení nebo funkce v politice, veřejné správě, hospodářství, k osobnímu prospěchu.“ Podle slovníku cizích slov je korupce synonymem úplatkářství a podplácení, případně ještě šířeji (opět wikipedie): „Vyznačuje se podplácením, úplatky, vydíráním, zastrašováním, privilegii, neoprávněnými příjmy a jejich vyžadováním, udělováním přízně nebo protežováním.“
Myslím, že původní význam slova korupce se vztahoval pouze na státní zaměstnance. Terminologicky se tím odlišoval korumpovaný úředník od obecně podpláceného člověka (třeba zaměstnance soukromé společnosti). Ovšem časem se z korupce stalo synonymum podplácení a navíc dostala další rozměry – politická korupce, vědecká korupce.
Uveďme si dva příklady
1. Osoba A, jednatel firmy XAX s.r.o., bude podplácet osobu B zastupující firmu YBY. a.s. Firma YBY poptává cosi (službu, zboží), co nabízí firma XAX. Ovšem A je vyčůránek a chce na tom něco trhnout bokem. Zajde za B a řekne, že nabídku navýší o 10% ceny a tuto částku si mezi sebou oni dva rozdělí. Faktickou realizaci nechme prozatím stranou.
2. Osoba A zastupující firmu XAX s.r.o. bude podplácet osobu B zastupující vládu ČR (kraj, okres, školu, nemocnici, armádu a další firmy financované ze státního rozpočtu). …Zbytek je stejný, jen ta procenta bývají občas vyšší...
Pokud je korumpován zaměstnanec soukromé firmy (1.), nevzniká státu žádná škoda. Peníze nejdou z našich daní, není díky tomu krácen rozpočet nemocnice, školy… Tím neříkám, že je to jednání u soukromých firem omluvitelné nebo dokonce mravné, jistěže ne, ale soukromé firmy (jejich vlastníci) si hlídají, aby se nevyhazovaly peníze oknem (ono navýšení). Je pro ně mnohem jednodušší takového „zkorumpovaného“ zaměstnance odhalit a vyhodit…, i když…, ale o tom až později ve druhé části. Korupce zaměstnance státní firmy (2) je mnohem snazší. Je tím snazší, čím méně „nadřízených“ státní zaměstnanec nad sebou má (přesněji nadřízených, kteří vidí do problému).
Ovšem korupce může být faktická i zdánlivá, ale opět si to nechám do druhé části. Teď ještě nahlédneme na další druh korupce. Vědeckou korupci ponechme zcela stranou (přizpůsobování závěrů vědy objednávce – třeba globální oteplování). Zůstává nám poslední:
Politická korupce. Analogicky je to podplácení s cílem získat nějakou politickou výhodu. Obvykle to nebývá přímo finanční zisk, ale protože politická výhoda se pojí s mocí a tím i k přístupu k finančním tokům, jsou ty peníze někde v pozadí také. Ovšem je tu problém. Zatímco v ekonomické korupci se jedná o předražování (tedy navýšení ceny v Kč), v politické korupci jde o hlasování „ve prospěch“. A jelikož poslanci (zastupitelé obce…) jsou při hlasováních vázáni slibem, že budou hlasovat podle svého nejlepšího svědomí…, chybí nám tu ta vyčíslitelná hodnota – cena za svědomí.
Vezměme si tentokráte dva konkrétní příklady.
1. Vít Bárta a jeho straníci. Bohatý podnikatel dává (nebo půjčuje) členům své strany peníze ve snaze si je zavázat. Je to politická korupce? Já nevím. Bártu nemusím a jsem rád, že zmizel z politického prostoru. Ovšem z druhého pohledu (stává se ze mě ďáblův advokát), do politické strany vstupují lidé s podobným smýšlením a očekává se, že budou mít stejné hodnoty (definující svědomí) a tedy budou hlasovat stejně. To bychom pak mohli za korupci (nebo spíš politické vydírání) označit i snahy některých stran zavázat si členy k unifikovanému hlasování příkazem neřkuli nějakým podpisem. Jak poznám, jestli poslanec hlasoval ve shodě se svým předsedou, protože má na věc stejný názor (dle svého svědomí), nebo jestli hlasoval z vděčnosti za půjčené peníze nebo z obavy z postihu? Obávám se, že žádný soud nemůže vykládat, jaké má člověk svědomí a jak měl „správně“ hlasovat. A protože je politická korupce totálně neprokazatelná, je také netrestatelná. Mimochodem, co jiného než politická korupce voliče je předvolební gulášek a pivko? Co jiného je slibování vyšších důchodů, dávek, snižování poplatků ve zdravotnictví?
2. Kauza Nečas. Nečas (nebo někdo jeho jménem) měl slíbit „teplé místo“ za to, že trojice poslanců bude hlasovat (respektive nebude hlasovat) proti svému svědomí. Jak chcete té trojici dokázat, že jednali proti svému svědomí? Škoda, že nedošlo k soudu, chtěl bych vidět, jak by s tím Ivo Ištván bez čtení myšlenek poradil. (Mimochodem, já sám bych na jejich místě zcela bez uplácení „hlasoval“ podle svého svědomí stejně jako oni.) A ani přes to „teplé místo“ by prokázání korupce nešlo. Všechna ta místečka státní správa obsadit potřebovala (nevnikly speciálně pro tu trojici) a ti lidé na to měli kvalifikaci. Kdyby tam nešli oni, místa by obsadili jiní lidé za stejných finančních podmínek = státu nevznikla žádná peněžní škoda.
A mimochodem, současný prezident si najmenoval vládu převážně z lidí, kteří se aktivně účastnili v jeho volebním klání – nepřipadá vám to jako možná korupce? Ty se budeš angažovat v mém volebním boji a já ti pak zařídím exkluzivně placené místo státního úředníka?
Nevím, ale připadá mi, že politická korupce je zcela mimo trestní zákoník a jediný, kdo může vyřknout ortel, je volič v dalších volbách.
Na závěr ještě zmínku (už jsem o tom psal dřív v jiné úvaze) o anonymních akciích. Prý jejich zrušení pomůže v boji proti korupci. No, nepomůže, protože pokud má premiér (ministr, státní zaměstnanec) firmu (je akcionářem nebo je akcionářem spřízněná osoba) s anonymními akciemi a té firmě nahrává předražené zakázky, tak to není korupce! On sám vystupuje za obě firmy, osoba A i B je jeden a tentýž člověk. Proto to není korupce, ale sprostý podvod, svinstvo.
V druhé části se vrhneme na zdroj korupce – výběrová řízení.