PAMATUJI SI TĚ...V TEMNÉ MÍSTNOSTI

Probudil jsem se do zvuku lijáku.
Vítr šeptal.
Maluji obraz dávných dnů.
Když láska oslepla a TY jsi mě donutila vidět.
Díval jsem se do tvých očí.
Celý lidský věk.
A tak jsem věděl...


Řekni mě,kdy se polibek z lásky stane lží?
Ta nese jizvu z hříchu,který je příliš hluboko.
Úsměv na úsvitu přináší hřích.
Jak mohu čelit dnu,kdy jsem umučen ve své důvěře?
A klidně se dívat,zatímco se drobí na prach.


Rekviem.


Vzpomínám.
Ruku v ruce.
Milostné dopisy v písku.
Přáli jsme si...říkala jsi...řekl jsem...
Beze slov.
Sdíleli jsme těžké časy.


Probudil jsem se do zvuku lijáku.
Odplavil sen o tobě.
Proč nemůžu řídit lod před úderem bouře?
Padl jsem do moře,ale stále plavu ke břehu.
V temné místnosti.
Zraněný.
Roztříštěný.
Kupován.
Prodáván.
Zatracený.


Je to cena,kterou jsme zaplatili.
A přes to všechno,jsme dodrželi slib,který jsme si dali.
Nikdy už nebudeme jedni z těch osamělých.
Vzpomínám,vzpomínám na včerejšek.


Budiž světlo v zatemněné místnosti.