Myšlebludinky

A zase znovu dokola
nemůza mnou cloumá,
já opět v jejím područí,
má duše nazmar bloumá.
Jak nitky sítě pavučí
mne ovíjí a svírá
nemoha hnout se,bezzvučí,
má láska v trýzni zmírá.

V tom čase,uvnitř, nevinné
i dítě bylo vzaté,
neb nelze nijak rozdělit
co století je spjaté,
přijmouce úděl svůj,zůstalo
svaté

V tu chvíli zapomněla.Sekla.
Na kolena padajíc,slza stekla
dopadnouc v plamenné prameny
pekla,divoká,matoucí
zaplaví zbytky světla...



PS:ač zdá se bezútěšnost na místě
po několikých nemohoucnech vím,
že negativům stačí místo na listě,
ať nechodí už v životě mým.