 10.11.2013 2 1157(11) 0 |
Tenkrát, když já spatřil jsem tě prvně, v mém srdci láska vyrůstala líbezně.
Já soustředit se nemohl na nic, neboť víc a víc jsem myslel na tu dívku bez hranic.
Najednou já vítr do plachet dostal,
věříc, že tu samotu jsem konečně přestál.
Když nastal ten náš den a my měli jít ven, já těšil se na Tebe jen a doufal, že to nebude už pouhý sen.
Chtěl jsem ti dokázat svým činem, že my dva spolu být můžem.
Já dorazil pak navečer domu, a můj nekonečný úsměv nevyrovnal se ničemu.
Trvalo to dobu dlouhou, ty však chtěla jsi být mou milou pouhou.
Dnes mé srdce žije jen kvůli Tobě,
já jsem si jist, že nezapomenu ani v hrobě.
Já soustředit se nemohl na nic, neboť víc a víc jsem myslel na tu dívku bez hranic.
Najednou já vítr do plachet dostal,
věříc, že tu samotu jsem konečně přestál.
Když nastal ten náš den a my měli jít ven, já těšil se na Tebe jen a doufal, že to nebude už pouhý sen.
Chtěl jsem ti dokázat svým činem, že my dva spolu být můžem.
Já dorazil pak navečer domu, a můj nekonečný úsměv nevyrovnal se ničemu.
Trvalo to dobu dlouhou, ty však chtěla jsi být mou milou pouhou.
Dnes mé srdce žije jen kvůli Tobě,
já jsem si jist, že nezapomenu ani v hrobě.
11.10.2017 - 11:46Nevadilo by mi, že to není psáno ve slokách, jako je tomu u většiny básní. Co mi ovšem hodně kazí dojem z tvého díla, jsou tisíckrát použité a omšelé rýmy tj. ven-jen-sen, tobě - v hrobě. Básně netvoří pouze rýmy, ale hlavně emoce.. A ty také nejsou předem nalajnované ;)
11.11.2013 - 16:49Dovolím si tvrdit, že to není moc báseň a je to trochu moc rozbitý, což je škoda protože některý kousky z toho jsou povedený, ale takhle to působí dost nepatřičně :-(
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
