Květe lidského bytí

Výkvět lidské civilizace,
ach, toliko prázdných slov,
jsou duše bez těl,
nebo těla bez duší?

Výkvět lidské minulosti,
technika androidní,
děsivé tváře robotů
bebo lidí?

Z hudebního umění
vypařený děj,
rozpuštěné tóny,
lidé jen pili by,
kouřili,
ale najednou nevidí,

co se děje kolem nich,
kam padají svým tunelem,
jsou si vlastní žháři,
křešou ze svých očí,

už jen předhánějí se,
kdo je víc,
kdo má víc,
kdo je lepší,

ztrácí morální hodnoty,
úplatky a korupce,
no, nestyďme se!
Tak kdo nejvíc nahrabe?

Ach, květe lidského bytí,
kam ses ukryl,
vidím jen popel,
jen troud marných pokusů,

mám jen strach,
že poupě naše nevykvete,
že má taky strach,

že by jeho krásu pošlapali,
jen by zvedlo jeden lístek,
v záchvatech cizí nostalgie,
utápí ho agónie,

bez pocitů euforie,
ty nepoznaná kráso,
kde jen se ukrýváš
pod špínou výkvětu lidstva?

Snad nečekáš,
až lidé zmoudří,
až láskou budou
rozněžnění,
to by ses dlouho načekal.

Ve výkvětech lidské civilizace
ztrácím přehled,
nejsem si jistá,
kam tohleto směřuje,
kde je vrchol všeho lidství
-a bojím se ptát....