Opilý Bezmocností

Opilý Bezmocností,
snažím se utopit v kapce zoufalství,
padají mi víčka, kurva nechci usnout dřív než si ho pořádně vyhoním,
při představě jak ho nějaký devatenáctce rvu z první do prdele,
až ji vytrysknou slzy z očí.

Hledám nějakou pračku na čuráky, která by mě aspoň na chvíli zbavila pocitu chtíče. Jsem znechucen sám sebou, to přece nejsem já, dopijím flašku vodky, zvedám se z postele, jdu do lednice, dopíjím asi dva dny starého lahváče, nudí mě, to co dělám, jak přežívám, 12 hodin předstírat, že jsem jedním z těch vyvolených co vědí o světě všechno, v Brazilii si blbě prdne žába a nám se z toho v Evropě posere automobilka, která zaměstnává 20 tis lidí. Zdůrazňuji všechny krize světa a proč se vlastně staly, když sám nevím co se se mnou stane v příštích pár minutách. To je kurva paradox. V Lidlu si zrovna vybírám flašku na pozdní večer, kterou zabiju pár mozkových buněk, abych mohl v klidu spát, volá klient „viděl jste trh“? Za hodinu spadl o 100 bodů, zachvilí přijdu o všechny prachy co mám dělat?
V moji hlavě: „Hm jasně, že umím předpovídat budoucnost,ale moji verzi budoucnosti by jste radši vůbec nechtěli vědět“

Trh jsem poslední hodinu neviděl, ležel jsem na posteli a dělal něco co nechcete vůbec vědět a teď jsem v krámu, a snažím se přežít do zítra, dejte si panáka, a bežte v klidu spát, když Váš účet přežije rána, stojí za zmíňku. To máte tak, trhy dělají jen dvě věci bud jdou nahoru a nebo dolů, a vy jste si vybral né zrovna tu správnou stranu, můžete zavřít nejvíce ztrátové pozice, ale co když se to otočí? Za hodinu Fed (Federální rezervní banka USA), vydá rozhodnutí o kvantitativním uvolňování, tzn. kolik peněz půjde do ekonomiky USA, to teprve zažijou trhy šok, tohle byl jen malý záchvěv.
„A co my radíte jako odborník?“ (v mé hlavě, já a odborník,smích, polovinu pojmů si během rozhovoru vymyslel, a jen doufám, že je to aspoň částečná pravda) Na obchodování se musíte pozvnést, když nejde o život, jde o hovno ... takhle to berte.... Zavěsil.

Já si vybral hruškovici, vypadala zajímavě tuhle značku jsem ještě neznal, vyšel jsem z krámu , mrknul na hnusnou oblohu, plnou tmavých mraků, zvoní telefon, kurva bejvalka, s ní cokoliv řešit, je problém, to už budu radši poslouchat nářky, nějakýho kokota co přišel o svoje úspory. To mě nemůže nechat taky svět chvíli na pokoji. Mám všech posraných lidí dost.
Jako za mlada mířím k řece, jo docela dlouho jsme se neviděli, hruškovice chutná odporně, jako hovno co se musí seškrábat ze spoda podrážek bot, počátek listopadu, žádný teplo už není, svlékám na stejném místě jako před pár lety, jen tu nemám tak bohaté obecenstvo jako naposled, dokonce mě povzbuzovalo, skáču do ledové vody, tak tohle je šok, dnes nemám koule na to přeplavat řeku tam a nazpátek, v polovině řeky se vracím ke břehu a snažím se vyexovovat flašku hruškovice, po půl flašce se dusím, odporný humáč, ale co by člověk neobětoval pro výjimečnost. Zbytek nedopité láhve hážu do vody, ještě bych se nutil ten humáč dopít. Můj žaludek nepobírá tvrdý alkohol, a blitky plesnou o dlažební kostky.

Lezu do tramvaje, to zas byl den o hovně, zabitý čas přežívám, opírám se o šprajcle k opíraní malomocných, podívám se pod sebe, nějaká baba neurčitého věku vytahuje časák týden, s ještě více opilým prasetem něž jsem já ( pan prezident) vydám ze sebe nechtěné uf. Paní pode mnou reaguje, já Vás nechtěla pohoršit, ale když jsem tohle viděla náhodou v trafice, řekla jsem si, tohle musím mít doma. „Říkám s tím by se daly strašit neposlušné děti“, je to otřesné, tohle si můžu dovolit já, když mě nikdo ještě nezná, ale né někdo kdo reprezentuje masu lidí.
Jen mi přitakává, nechápu jak může být prezidentem, říkám „to víte zvolila si ho většina“,
Dalo by se říci větší polovina státu, ikdyž vlastně poloviny čehokoliv by měli být stejné, Nezachytává můj trapný pokus o matematických vtip. A koho jste volil vy? Sjedu ji pohledem, jestli mi vůbec stojí za odpověď, kozy nejsou přes hadry rozeznatelný, pivase má menšího než já. Jo jsem skutečně zrůda. Se mnou to je složitější, (ještě mě nic nepřesvědčilo o tom, abych dal komukoliv svůj hlas) ale určitě bych na hradě viděl radši Karla. „Ano máte pravdu, má úroveň a jeho rodina pro tento stát udělala daleko více než nějaký opilec“. No já na tom opilcovi měl rád jen pár vtipných výroku, jinak mi teď připadá jako každý druhý primitiv, kterého potkám u piva.
„On se strašně změnil, to je nemocný člověk. Říká Vám něco jméno doktor Hnizdil?“
„ Jo to jméno jsem už zaslechl, a nejen proto, že oba dva pocházíme ze stejné vesnice. Dá se poslouchat určitě lepé než poslouchat pana prezidenta“
„ Hnízdil říká, že každá naše nemoc je z nás samotných, nejhorší je stres a nenávist, nenávistí si lidí zadělávají na pěknou rakovinu.“
„ Impulzivně ze mě vyjde, tak to už se asi moc často neuvídíme, když mě skolí rakovina.“
( Ty seš ale vůl, dojte mi v moji hlavě.)

Vystupujeme na vozovně Motol, já myslela, že to jede až do Řep, no vidíte a já měl vystoupit už před dvěma zastávkama, ale byl jsem linej se od od Vás odtrhnout. Evidentně náš rozhovor pobavil půlku tramvaje, protože na nás čumějí jako bychom zpadly z višně. Navrhuju ji panáka. „Vy si mladý muži asi neuvědomuju te s kým hovoříte a kolik mi je“, ano jistě máte pravdu, hodně věcí si neuvědomuji, možná, protože o to vůbec nemám zájem,ale já vás beru na panáka a né do postele, mě nezajímá Vaše tělo, ale jen mozek, na panáka půjdu tak i tak, jde jen o to jestli se chcete přidat, nic jiného bych v tom nehledal. A mladík už dávno nejsem, ikdyž nedávno mi ještě mladý žáby žraly, když jsem ji po flašce vodky tvrdil, že je mi 25 let.
„Vy se nezdáte, na první pohled, někdo s všeobecným rozhledem, trochu inteligentní a s takhle zvráceným pohledem na svět.“
„ Jo za tohle už asi může moje profesionální deformace,(beránek ve vlčím rouše) kdy lidem ukazuji jejich sen, ve formě peněz.“ Na zastavce je putika, první vcházím do dveří, objednávám dva panáky a dvě vody.
Zmůžu se jen tak na zdraví.
Tekila mě zachraňuje, vyprahlému mozku už docházela šťáva na adekvátní odpovědi, ještě vydržet pár minut než se jed proleje do krve.
"Víte mě zase zajímá, kde lidi jako Vy berou ten věčný optimizmus?" Evidentně nejste za vodou, když jezdíte sockou (MHd) jinak se omlouvám za svůj možná, až přímočarý přístup, klidně moje dotazy ignorujte, není problém.
Dívám se jí do očí, jí to v hlavě šrotuje jestli má odejít uražená a nebo to skousnout. Mlčí, sakra tohle jsem nechtěl v tramvaji plnou hubu keců a teď tu povedu svůj nudný monolog, to jsem mohl se opíjet sám a nemusel platit ještě za někoho dalšího.
Navrhuji : „Podívejte se na youtube, tam docela pěkná přednáška s Hnízdilem a Duškem“.
„Ano tu znám, ale mě Dušek už trochu příjde jako blázen, moje dcera když studovala lékařskou fakultu … dávám si třetí a nebo čtvrtou tekilu, už ji přestávám vnímat, moc dlouho jsem nepil tvrdý alkohol, dostavá mě do bezvědomí …

Přicházím k sobě, když mám zabořený ksicht mezi jejíma kozama, tak tohle je vážně úlet, netuším jak dlouho jsem byl mimo, ale asi byla se mnou evidentně zábava. Z cucání bradavek se přesouvám k dolním partyjím, jazykem ji sundávám kalhotky…
„Slyšíš tohle nesmíš .. můj přítel tě ….“

V moji hlavě: „Tak proč mě nezastavíš?, stačí říct ne a nebo tvůj přítel…, jsem teď na koni, ikdyž na tu pozici budu chtít zanedlouho dostat já tebe …“