|
Chodívala jsem si sedat na lavičku pod krásný japonský javor.
 13.10.2013 6 1213(16) 0 |
Na hřbitově sedí pán,
sedí dlouho,
sedí sám.
Pohledem probouzí svou paní,
víko hrobu laská dlaní.
sedí dlouho,
sedí sám.
Pohledem probouzí svou paní,
víko hrobu laská dlaní.
15.10.2013 - 23:18To jo, působí opravdu silně......možná asi proto, že tam každý vidíme někoho konkrétního. Já asi svého dědu, který tak opravdu sedává a to už spoustu let........budu si tam muset sednout někdy s ním. Moc pěkné, líbí se mi.
14.10.2013 - 10:46povedla se ti, hezky napsaná a těch pár slov dostatečně vyjadřuje ten smutek, stárnutí a pomíjivost
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Staříček : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Báseň
Předchozí dílo autora : Koloběh
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
Singularis řekla o Máta :Opravdu se vyzná v psychologii a užívá si to. Píše úžasně dokonalé romány, jen mi nevyhovuje jejich výstavba: Vyhýbá se uvádění jmen postav a při čtení zprvu není zřejmé, co je důležité a co ne. Vše se odhaluje až postupně, což činí román napínavým a dodává mu spád.
