staneme..
přidáno 05.10.2013
hodnoceno 3
čteno 994(8)
posláno 0
Čím se asi příště staneme
A proč?tak procitnout...bolí tě slova
Tak to říkej pořád znova...
-i se smutkem tak žijeme

Mlčí naděje a bolí kosti
Jen samota nás rozdělí
Jen křičí do okolí...
-jsme jen ticho,a ne hosti

A na barevné obrazovce
vidíme objeti i lovce
pocity psané na řádek

V každém v tom slově o naději
pocity jen žalují
A vrací do vzpomínek.
přidáno 05.10.2013 - 21:42
Upřímně, vypil jsem osm skleniček Pálavy, ale stejn ě jsem si té čárky před A všiml.... no nic, to jen na okraj - ono člověk co hledá dokonalost a má depku cítí v každé chybě jakýsi vyšší účel, jakou si boží proszřetelnost - úděl, to je to správné slovo....... jsi básník svými verši věčně zamilovaný. Budiž proklet, či věčně uctíván, já nevím, co je horší. Zda se trápit láskou, nebo ji nemít......... jako autor milostné poezie i já jsem už prošel oběma alternativami a stejně - pffffffff stejně žiju v minulosti a domnívám se, že láska člověka potká jen ve velmi omezeném počtu případů. Pravdu máš v té poslední větě!! Velkou zásadní a zcela apokalyptickou pravdu. Naděje vrací do vzpomínek. Naděje je hořký likér a vzpomínka je utrejch, který nás vnitřně oslabuje až k smrti, když láska projde kolem a nám nezbývá, než věčně býti zaskleni v úsměvu, který nám zanechala, když se k nám obracela zády. Ach jo. Tak řekni: je ti co závidět, nebo ne?
přidáno 05.10.2013 - 19:25
Hezké =)
přidáno 05.10.2013 - 18:04
dobré to máš.. :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Čím se staneme.. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : povzdech
Předchozí dílo autora : Svědomí

» narozeniny
Angelon [17], Zoe [14], Vavrys [13], Jaruska [12], Deer [10], Leonn [3], Dalmet [3], rebarbora [2]
» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :
Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming