přidáno 21.02.2008
hodnoceno 4
čteno 2198(18)
posláno 0
Krůpěje slz stékají po zrcadle
to malá růže pláče
trochu zvadle
když ráno vykukuje zamlžené slunce
a v noci měsíc
-je teprve v půlce-

ty slzy kanou níž a níž
lesknou a zrcadlí se
ty už to bohužel nevidíš
navěky v trávě tiše spíš

všude ticho
jen malá růže vzlyká
to ona,já ne
na samotu si zvykám

okvětní lístky obalené solí
omotané krystalem
lámou se a drolí
a já stále nic
(snad srdce někdy svolí)
přidáno 23.02.2008 - 09:22
V těch slzách slyším melodii nejsmutnější symfonie....
je moc pěkná...;)
přidáno 22.02.2008 - 15:57
O slzách píšou všichni - ale málokdy tak cituplně a přitom pravopisně správně:) ( To měla být pochvala:) )
přidáno 22.02.2008 - 13:15
Smutné. Ale čas sám všechno zhojí...
přidáno 22.02.2008 - 12:36
srdce neumí svolit....ani se neumí drolit....to samo...to samo se všechno odslzí...musí...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Slzy : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Podvečer
Předchozí dílo autora : Jen tak si chodím městem...

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming