Pomalé tlení jednoho z lidí

Když už se sloupaly

veškeré barevné tapety na stěnách



usínala schoulená

na zasmrádlém koberci

nebo na zemi



neumývala ani zšedlá okna

a žila jen za černými zaclonami

které měly krajky i z pavoučích sítí



zima a chlad

vypli topení



rádio dávno přestalo hrát

a nezbyly peníze na nový



tak sirkama bubnovala do konzerv

s nimiž se dělila

s myší Beátou



a na sloupané etikety

si psala

jak je vše nefér

a život krutý



v zapařeném a zatuchlém bytě

prožívala vždy svou toxiku



vyvolanou růžovou září

zeleně jedovatým blikáním neonových podniků



řezala se do předloktí

v bouřlivých večerech



dej si Bacha na gramofon

co jednoho dne  přinesl zhrzený amant tvůj

než si mu věnovala děravý pelech



žít zde až do skonání

a pak se odtud odebrat k nebesům



nenápadně

v uších šelest

že nikdo pro tebe nevzdechnul