Majonéza-procitnutí

A stejně jako v jejím úsměvu,tak i v jejích očích dokázal přečíst,kdo je on sám.
Na konec se splnilo i Evino přání a oba usnuli propleteni v jeden druhého v její ložnici.
Brzy ráno,ještě vlastně v noci,prořízl noční idylu nepříjemný ton mobilního telefonu.Adam ještě v polospánku nahmatal svůj telefon a rozespalým hlasem šeptá "prosím,Adam Kounický,kdo je tam?"
I Eva se vzbudila a jen slyšela,jak Adam šeptá.Nevěděla kdo mu volá,ale vycítila změnu v jeho hlase.Rázem se probrala,nedala na sobě znát že nespí a jen tiše naslouchala rozhovoru.A podle Adamových zdráhavých odpovědí se domýšlela,kdo by mohl být na druhé straně.Slané slzy se jí draly do očí,štípaly a pálily na tváři."Takže nejsem jediná" říká si "Zase jsem uvěřila,zase další zklamání,další chlap,který utrhl kousek mé duše.Kolik jí ještě může tak zbývat,než bude celá rozervaná na cáry?" Přemítá Eva v slzách a ani skoro nevnímá,jak jí Adam jemně sahá na rameno a zastřeným hlasem na ní mluví. "Lásko,lásko vzbuď se!" Je tma a Adam netuší,že jeho láska je vzhůru,že má oči zarudlé slzami a přesně ví,co se jí chystá říct.
"Ano?Co se dějě Adame?"Odpovídá rozespale
"Musím odjet pryč,je něco co jsem Ti neřekl,ale teď není ta pravá chvíle.Ozvu se Ti,slibuju"
Slova jako úder perlíku na kovadlinu.Drtí jí přesně jak Eva čekala.
"Co se stalo?" Ptá se.
"teď to nemůžu vysvětlovat" Říká Adam naléhavým a prosebným hlasem.
"Musím odjet......promiň" Vstane z postele a chvatně se obléká.I Eva se zvedne z postele a jde pomalu ke dveřím vyprovodit Adama.
Narychlo si obouvá boty a sahá po klice "Ahoj lásko,zavolám,nebo napíšu"...a znovu to jeho "Promiň lásko"
"Jo jasně,ahoj" hlesne tiše Eava a jen sleduje jak se za ním zavírají dveře.Už neusne,jen si sedne v kuchyni ke stolu,kde jsou ještě patrné známky jejich nedávného milování.Slzy se jí kutálejí po lících,stékají na rty,bradu a s pravidelným "kap......Kap",dopadají na dlaždice v kuchyni.Nedokáže se ani pohnout,jen tiše sedí,v hlavě prázdno.Pomalu svítá,ptáci začínají vítat nové ráno,šumí stromy za oknem a přichází nový den.
Adam má plyn sešlápnutý až k podlaze a uhání ranní mlhou po prázdné silnici.
"Pane Bože?Proč ona proč? Honí se mu pořád dokola hlavou.Motor auta kvílí a proráží ticho okolní krajiny.Pořád mu v uších zní hlas jeho ženy,která mu onoho rána zavolala.
"Jana je v nemocnici,mněla vážnou nehodu.Přijeď,prosím tě přijeď za námi" "Já..já nemůžu,nejsem doma"Přehrává se mu jeho vlastní hlas,kdy si vůbec neuvědomil,co vlastně slyšel.
"Kolik už je to let?" Přemítá a dál a dál se řítí noční krajinou.
Poznali se ještě na škole.Nejkrásnější holka s plavými vlasy a tváří anděla.Zamiloval se do ní od prvního okamžiku co jí spatřil.Studentská láska,tak jako tisíce jiných.Po půl roce otěhotněla.Malá svatba,jen svědci,rodiče.Porod.A čerstvě odmaturovaný otec.
Adam miloval svou dceru od prvního okamžiku.Pojmenovali ji po jeho lásce. "Jano,Janičko...ahooooj" Slyší pořád v hlavě tu první nemotornou větu,kterou na svou dceru poprvé promluvil.Rostla jako z vody,první krůčky,slova a roztomlé řechtání při večerním koupání.
A taky první náznaky konce.Konce první lásky.Nevyšlo to,tak jako tisíce jiných manželství.Malé janičc ještě nebyly ani tři roky a rodiče se rozešli.Ale svou dceru milavali natolik,že se nikdy nerozvedli a žili jeden vedle druhého pro svou společnou lásku.A roky uháněly dál a dál.Každý z nich si začal pomalu žít svůj vlastní osud.
"Je to zlý,Janička mněla nehodu na motorce s tím svým.Přijeď,hned přijeď,mám strašný strach.Bojím se že o ní přijdem"
Pořád dokola si Adam přehrává ten hovor. "Jo,jo,jedu,hned tam budu,vydrž prosím."Šeptá v ranním tichu zmateně a netuší,co svýmy slovy způsobí.
Je kolem sedmé ráno a Eva si uvědomí,že musí do práce.
"Nechci,já tak strašně nechci" Rozvlyká se novým přívalem slz a zároveń si uvědomí,jak se její tělo otřásá pod vlnami chladu,který její tělo spaluje jako letní žár.Zvedá se pomalu ze židle a jako náměsíčná míří šouravými kroky do ložnice.Všude ho vidí,cítí jeho kolínskou a v hlavě jen piliny.
"To je konec,já už nemůžu." říká si a zavrtává se do peřin v posteli.
"jak jsem mu mohla věřit,je stejnej jako všichni.hajzl,takovej hajzl."A už nic není,nejde do práce,nejde si namazat svůj ranní chléb s máslem,uvařit ceylonský čaj.......jen ležet,plakat,po ničem jiném netouží.Snad jen kapku rumu co jí zbyl po pečení vánočního cukroví.Bolestně se opět zvedá a šouravími krůčky míří do ledničky.
A taky se potřebuju zahřát"S lahví alkoholu zamíří do koupelny a napouští si horkou lázeň.
Adam se dál,jako osamělý jezdec řítí za svou láskou a na Evu si ani nevzpomene.jak by také mohl?......
vana už je naplněná po okraj a Eva už má v sobě skoro všechen rum.Motá se,vzlyká a jako bláznivá Viktorka křepčí v němém tanci kolem napuštěné vany."Ještě nůž"říká si,ten nesmí chybět při žádné koupeli.Směje se a přitom pláče.Už ví,že to byl ten poslední kousek její duše,co Adam zašlapal do země a ona už nic nemá.jen láhev.Vanu s horkou vodou.A nůž.
Vstupuje do horké lázně a teplo v kombinaci a s alkoholem jí prostupuje celým tělem.
Adam konečně doráží do cíle své cesty.nesnáší ten pach nemocnic,bílé pláště a soustrasné pohledy sester.Vchází na nemocniční pokoj na jipce.
Eva přiloží pomalu nůž k svému zápěstí.Chvilka bolesti.Pak ještě druhá ruka.
Voda se pomalu barví červenou.Kousek po kousku odplouvá její bolest kamsi do neznáma.

Adam jen usedne na prázdnou postel vedle své ženy.Přijel pozdě.Nalezl novou lásku a zároveň přišel o tu jedinou.....
Čas se pro něj zastavil.Konec.Svět pro něj přestal existovat a stejně tak pro jeho ženu,která seděla vedle něj.

Poslední záblesk vědomí a vzpomínka na Adama,na její největší lásku.Jeho ruce,jeho šeptání,orgasmus a pomsta.
"tak a máš to,zabil jsi mě......odesílá z posledních sil SMS.Tma.Ticho....jen kapající kohoutek a mrtvé tělo v horké vodě.

Píp,píp....probere Adama ze strnulosti.Vyndá svůj telefon z kapsy a němě zírá na textovku.