Poutník v mlze

Poutník se dere mlhou
skrz popínavé trní.
Vždy byl pouze sluhou,
co prohrabával zrní.

Už ani neví,
kolikrát již spadl.
Když na chvíli se zjeví
cit co vždycky zvadl.

V pravé ruce svírá
světlo hvězdy jasné,
co naději mu sbírá
i v hodině časné.

V levé přitom nese
srdce svoje smutné.
Naděje se snese
tam, kam je to nutné.

To srdce lehko dává,
ale žádné nedostal.
Osud si s ním hrává.
Zatím za něj nepovstal.

Tak v mlze hvězdou svítí
a srdce se mu chvěje.
Hledá svoje kvítí,
jež se na něj směje.

On chovat se chce tak,
jak se v písni zpívá.

"Tuhletu dívku si na věky nech.
Nikdy jí nezaháněj.
Svou víru, svou sílu, svý štěstí i pech,
svý strachy, svý prachy, svůj poslední dech
jí poctivě odevzdávej
a lásku za lásku dávej."

Snad někdy bude mít možnost.

E