Jeden život 21

Když jsem přijel domů bylo něco před osmou večer. Děti se dívaly na televizi a poté, co jsem shledal vysílaný program nezávadným, odešel jsem do kuchyně připravit si večeři. Přemýšlel jsem, jak obtížné bude ty dva zmetky sprovodit ze světa protože jsem si uvědomil, že svou zbraň k tomuto účelu použít nemohu. Martina by jistě zjistila, že v Bechyni došlo k dvojnásobné vraždě a že při ní byla použita opět ta samá zbraň jako při nedávném útoku na odpočívadle. Musím použít spíše nůž nebo železnou tyč nebo sekeru a tím se zvyšovat riziko, že se mi útok nepovede. Ideální by bylo dostat se do jejich bytu tedy pokud bydlí společně což asi nebudou a rozsekat je sekerou. Sakra, to nezní jako moc dobrej plán. Ale musím s plánováním počkat dokud mi Martina neoznámí co zjistila.

Bylo okolo deváté večer, když mi konečně zazvonil telefon. Holky už byly ve svých pokojích a já měl před sebou rozečtenou knihu. Převelice mě uklidnilo, když jsem z display zjistil, že mi volá právě Martina.
,,Jo?´´ Měl jsem strach, aby se z druhé strany neozval jeden z vyděračů ale naštěstí to byla Martina.
,, Tak jsem to pro tebe zjistila,´´ řekla a její hlas zněl unaveně.
,,Po tom předání jeli do Bechyně, to je kousek na jih od té obce a tam navštívili místní bordel. Byli tam pár hodin a pak jeli do ulice, která se jmenuje poslouchej dobře Plechhamr.´´
,,Můžeš mi to zopakovat prosím?´´ zeptal jsem se, protože jsem nevěděl, jak ten název napsat.
,,Plech-hamr.´´ opakovala Martina.
,,Ale no nevím, jestli tam opravdu bydlí. Je to totiž asi autoservis. Nicméně tady stojí už přes hodinu.´´
,,Moc se ti omlouvám, že tam musíš kvůli mně tvrdnout. Vážně moc. Prosím tě můžeš mi popsat okolí?´´
,,Popravdě jsem si kvůli tobě musela vzít na zítřek volno a asi přespím někde tady protože do Prahy bych to už asi neuřídila. Takže je to na samotnym začátku města. Pojedeš prostě furt na jih od těch Opařan. Po pravý straně je oplocenej areál s dvěma takovejma plechovejma budovama a okolo je spousta vraků a aut na prodej. Nechce se mi chodit blíž než musím, takže si název firmy budeš muset zjistit sám.´´
,,Jasně v pohodě,´´ řekl jsem a dál si psal poznámky.
,,U silnice máš odbočku a ta je společná jak pro tu firmu tak pro čerpací stanici, která k ní nepatří, tak pro hospodu nebo motorest, kterej je tu hned u toho. Jo a pak je tu ještě takový světle modrý nebo světle zelený dvoupatrový domek, u kterého ti dva zastavili a kam šli. Ten domek patří taky pod tu firmu s autama a je hned za bránou.´´
,,Dobrý a je to u města těsně u něho nebo...´´
,,Je to před městem. Takovej ostrůvek na pravý straně silnice. Od města ho dělí snad půl kilometru. A co je vzadu tak to nevím tam nevidím ale asi taky pole a tak.´´
,,Martino moc ti děkuju.´´
,,Já ti když tak ještě zavolám. Půjdu se podívat, jestli se v tom motorestu dá ubytovat. Tak zatím ahoj.´´

Takový popis se samozřejmě nevyrovná návštěvě místa. Něco jsem si při Martině výkladu představoval ale s realitou to asi mělo málo co společné. Pokud tam ti dva opravdu bydlí což se mi zdálo být divné, že by bydleli v areálu firmy, tak je dobře, že je to mimo město. Hned zítra, tedy pokud mi Martina potvrdí, že jejich auto nezmizelo se tam vydám a všechno si obhlédnu. Ale představa, že se budu někam vloupávat a že zvládnu zabít dva chlapy sekerou mi nepřišla reálná. Budu muset použít zbraň a pak z jejich těl nějak vyndat kulky. Pokud to nezvládnu a budu nucen předčasně opustit místo činu, Martina se dozví za čím vším opravdu stojím. Pak budu muset zabít i ji.

Za několik minut na to mi znovu na stole zavibruje mobil. Okamžitě jej zvedám a opět slyším Martiny hlas.
,,Tak bydlet se tu dá. Jsou tu k pronajmutí takové malé pokojíčky. Myslím, že je zvláště využívají prostitutky, které si sem vodí klienty a pak taky milenci bez azylu.´´
,,Martino mohla by ses ještě za chvíli podívat na to jejich auto? Jestli tam je.´´
,,Jistě, dnes v noci nebudu spát a budu se chodit dívat na auto. Naštěstí když si otevřu střešní okno tak na něho vidím. Je pořád tam. Co s nima uděláš Radku?´´ Dlouho jsem nemusel vymýšlet odpověď.
,,Zabiju je. Co nejdřív.´´
,,Zabil jsi už někoho?´´ zeptala se Martina.
,,Ne ale v jejich případě to nebude moc těžké. Bez ohledu na to co dělají mě a jakou hrozbu představují pro mou rodinu..., oni jsou zločinci.´´ A co ty? Martina chvilku nic neříkala ale já věděl, že proti mně nic nepodnikne.
,,Musíš mi říct, co ti udělali, proč tě vydírají,´´ naléhala. Napadaly mě různá možná vysvětlení asi nejlepší bylo že má žena točila dříve porno a oni to chtějí zveřejnit. Nezdálo se mi to ale zas tak moc přesvědčivé, možná kdyby dělala na něčem ostřejším jako třeba na sexu se zvířaty... Nakonec jsem si ale řekl, že důvod mého vydírání vymyslím až později.
,,Martino já... je to složité promiň teď se mi to říkat nechce. Všechno ti vysvětlím až bude po všem slibuju.´´
,,Proboha fůj! Zaznělo najednou na druhém konci.
,,Co se děje?
,,Ale pod postelí vidím použitej kondom. Bůh ví, co tady ještě bude.´´
,,Lásko já přijedu k tobě nad ránem ano? Velmi brzo a chtěl bych si půjčit auto tvých rodičů. Mé už znají a tak že bysme si je vyměnili.´´ Je to docela neuvěřitelné ale vidina toho, že přijedu v ní vzbudila náhlý zájem o sex.
,,Kdyby si přijel dost brzo tak bychom si mohli ještě užít. Co ty na to? To nebezpečí mě hrozně vzrušuje.´´ Myslel jsem si, že svou milenku a kolegyni znám dobře ale překvapila mě. Tohle bych od ní nečekal a od sebe také ne. Všechno to napětí muselo ven. Hovor, během něhož jsme společně masturbovali se protáhl do půl desáté.

Vstával jsem něco po třetí. Nevyspalý a plný chmurných myšlenek. Bylo pondělí. Mou ženu měli propustit z nemocnice ve středu a já to musel do té doby všechno vyřešit. Dětem jsem navařil a vymyslel si něco čemu nebudou rozumět. Něco jako urgentní propad na kapitálových trzích. Ano a já mu měl v práci zabránit. Vlastně jsem byl jediný, kdo to zvládne. Dokonce jsem před jejich pokojem sehrál scénku s mobilem, kdy mi jako volal jeden z mých kolegů.
,,Ne... proboha tak to je špatné. Já vím, takový vývoj nikdo nepředpokládal ale je to i šance. Vůbec se mi to nehodí ale chápu, budu tam.´´

Ještě za tmy jsem už uháněl do jižních Čech. Nevěděl jsem, co všechno budu potřebovat a tak jsem si sebou vzal úplně všechno – pistoli, železnou tyč, kterou jsem už před lety schrastil bůh ví kde a kterou jsem si uschoval v garáži na horší časy, nůž, noktovizor, kladivo a pracovní oblečení. Netušil jsem, zda akci provedu již dnes nebo až v úterý, kdy byl poslední termín. Netuším jak to provedu.

Těsně po páté (díky řídké dopravě) se mi daří dostat na požadované místo. První co upoutá mou pozornost je na trávě u silnice stojící obrněnec. Nejspíše se jedná o OT-64 ale nevím to jistě každopádně dost bizarní a neobvyklé. Oplocený areál, spousta aut, mezi kterými se najde i další podivný kousek. Jedná se o žigulík v úpravě veřejné bezpečnosti. Dál po silnici se nachází stále ještě do tmy svítící město Bechyně. Já však odbočuji k motoretu. Míjím modrou benzínovou stanici a zastavuji vedle červeného Favorita. Beru do ruky mobil a prozváním Martinu. Nakonec mi to típne a já čekám dlouhé dvě minuty, než se otevřou jedny z dveří hostince. Jdu k ní. Na nahém těle má jenom bundu a klepe se zimou. Pozdravíme se polibkem a zamíříme dovnitř. Teprve nyní si všimnu, že venkovní dveře mají pouze jednu kliku.
,,Jsou tam?´´ zeptám se netrpělivě.
,,Jo sou tam. Celou noc jsem se koukala, takže jsem nevyspalá.´´ Poskytované ubytování bylo opravdu nanejvýš prosté. Jen na přespání. Jedna místnost, v níž byla televize a záchod. Toť vše. Uvnitř panovala zima podobná té venku protože Martina neustále otevírala střešní okno. Podíval jsem se i já ale nic jsem kvůli tmě a harampádí neviděl.
,,Je tam, jenom nevíš co hledat. Je mu vidět jenom střecha,´´ uklidňovala mě Martina a sama z okna vykoukla. Podíval jsem se na nerovně umístněnou peřinu.
,,Nakonec si ale taky spala,´´ řekl jsem.
,,Moc jsem nechtěla ale teď k ránu mě to přemohlo.´´ Zadíval jsem se jí do očí a přitáhl si ji za bundu k sobě. Byla jiná. Popravdě jsem ji nikdy neviděl v ničem jiném než v kancelářském oblečení. Milovali jsme se do šesti ráno. Venku začínalo pomalu svítat a my leželi v té jistě špinavé posteli v té špinavé místnosti, kam si prostitutky vodí své klienty a kde milenci hledají azyl. Bylo to zcela výjimečné. Přinutil jsem se vstát a podívat se dalekohledem na areál firmy. Zlatavé auto bylo pořád na svém místě a v přilehlém kancelářském domě se nesvítilo.
,,Asi pracují od osmi,´´ řekl jsem.
,,A oni tu firmu vlastní?´´ zeptala se Martina.
,,Ne vlastní ji někdo jiný, oni jsou tam asi pracují. Ovšem je otázka, jestli tam i bydlí.´´
,,No dneska tam určitě bydleli.´´ Odložil jsem dalekohled na zem a zamířil opět k Martině pod peřinu, kde bylo teplo. Chytl jsem ji za bok a zadíval se jí do obličeje. Oči měla červené a nevyspalé ale takové jsem měl hádám i já.
,,Tak jak to uděláme?´´ zeptala se s chladnokrevným odhodláním v hlase Martina.
,,Martino,´´ začal jsem, ,,ty nic dělat nebudeš. Už jsi udělala všechno. Teď je to na mně.´´
,,Jak to tedy sám uděláš? Hmm. Máš zbraň?´´
,,Budeš se divit ale mám,´´ odpověděl jsem. Martina si podepřela hlavu rukou a začala navrhovat plán:
,,Mohla bych třeba přijet jakože chci opravit auto...´´
,,Martino oni auta asi neopravují jen je prodávají a rozřezávají.´´
,,Tak bych přijela prodat auto nebo koupit ale nějak bych se tam dostala a...´´ Tady jí došli nápady.
,,Hele neplánuj, potřebujeme, aby tam byli sami takže se to musí stát někdy k večeru, v noci. Opravdu tě k tomu nepotřebuju.´´ Martina se zatvářila uraženě.
,,Dívala si se, jsou tu nějaký kamery?´´
,,To opravdu nevím ale u benzínky asi nějaká bude.´´

Až do osmi jsem přemýšlel, koukal dalekohledem z okna a přehrával si v hlavě různé situace. Martina byla v posteli a čekala s čím přijdu. Podařilo se mi zpozorovat jednu kameru připevněnou u stěny benzínky, která sledovala přijíždějící auta. Nicméně neřekl bych, že mohla zabrat i auta, která přijížděla k motorestu na to byla příliš natočená doleva. Bylo by tedy teoreticky možné, projet s autem okolo k bráně firmy aniž by kamera viděla espézetku ale byl to jen odhad. Navíc tam těch kamer mohlo být více. V samotném areálu se mi nepodařilo nalézt ani jednu. Stejně tak tam neměli ani hlídacího psa. Mohl jsem se tedy přiblížit v noci ze druhé strany a prostříhat se plotem. Otázka byla co dál. Musel bych rozbít dveře nebo okno, což by asi v nočním tichu nebylo nejlepší. Pak bych někde v budově musel najít Ference s Růžičkou a odrovnat je. Sekyrou by to bylo riskantní a pistole by mě zase před Martinou prozradila. Kdyby se dozvěděla o mém předchozím řádění jsem si naprosto jistý, že by to oznámila. Nebyla možnost, jak to udělat dobře.

Najednou Martina vstala z postele a oznámila mi, že musíme vyklidit pokoj protože byl zaplacený do osmi.
,,Mám to prodloužit?´´ zeptala se.
Odpověděl jsem že ne. Nemělo to význam. Pokud bychom se zde dál zdržovali, akorát bychom na sebe přitáhli pozornost.

Opustili jsme tedy motorest a vydali se k autům.
,,Opravdu by si byla schopná v tom jet se mnou?´´ zeptal jsem se, když šli po parkovišti. Odpovědí mi bylo věcné
,,co mám udělat?´´

Celý den jsem s Martinou strávil ve městě. Auta jsme odstavili na náměstí a prostě si užívali společné chvíle. Hodně jsem ji podcenil. Snese víc než jsem si myslel. Chovala se úplně přirozeně. A to že dnes večer máme zabít dva lidi? Hlavně že jsme spolu. Byl to náš první společný den mimo práci nebo její byt. Prohlédli jsme si bechyňský zámek, kde jsem se rozvyprávěl o své minulosti (samozřejmě poupravené). Vyprávěl jsem ji o Karolíně a o tom, jak společně s těmi cikány natáčela perverzní pornofilmy, kterými teď mou rodinu vydírají. Řekl jsem, že nejde tak úplně jen o ty pornofilmy ale také o to, že Karolíny kdysi s jedním, z těch cikánů chodila a on se ji od té doby snaží najít. Říkal jsem, že je to násilník a že to poslední co chci, je aby se to má žena dozvěděla. Martina mou lež zdá se přijala a snad i díky mému obstojnému herectví. Musel jsem ze své Karolíny udělat mladistvou pornohvězdu, která se neštítila pohlavního styku ani s koněm či se psem jen proto, abych se dostal z vlastních problémů. Celé to nakonec vyznělo jako několikaroční útěk a skrývání před dvojicí zarputilých cikánů z nichž jsem jednoho udělal žárlivým psychopatem, který se celých pět let nemohl smířit s odmítnutím a druhého jsem pasoval do role režiséra pornofilmů a bratra prvního. Sám jsem možná té lži i uvěřil. Jsem totiž psychopat. Ale i v Martině jsem nalezl něco ze sebe. Byla odhodlaná do toho se mnou jít. Možná mé historce uvěřila ale viděl jsem na ní, jak se na celou věc těší. Tyto nové a jistě vzrušující události jí například přiměli, aby mi vyprávěla o tom, jak jako sedmnáctiletá zabila sousedova psa. Se zatajeným dechem jsem si vyslechl její vzpomínky. Bydlela tenkrát s rodiči v domku se zahradou a jeden ze sousedů, Byl to náruživý myslivec si pořídil nového psa. Pes v jednom kuse štěkal. Vůbec si na okolní lidi nezvykal. Rodina z něho už byla zoufalá. A tak se Martina rozhodla jednat. Ve chvíli, kdy byl majitel pryč z domu hodila přes plot psovi otrávenou klobásu a pak jen sledovala, jak zvíře v bolestech umírá.
,,Byla to hrozná svině a ano užívala jsem si jeho agónii.´´ Došlo mi, jak vlastně málo Martinu znám a ona si jistě o mě myslela totéž.

Po prohlídce zámku jsme zamířili na jídlo, během něhož jsem zavolal k nám domů. Dětem jsem vysvětlil, že se mi tu nakupila práce a budu tu muset zůstat celý den. Ať se ničeho nebojí a ať nejí příliš mnoho sladkostí. Starší Klárce jsem předal vedení domácnosti a vysvětlil jí, že se o svou sestru musí postarat. Vzala to statečně. Se zákazem televize a počítače jsem se tentokrát neobtěžoval. Ať dělají co co chtějí, hlavně že je to zabaví, myslel jsem si.

,,Tak jak to uděláme?´´ zeptala se poté co jsem dotelefonoval Martina. Rozhlédl jsem se okolo sebe a spiklenecky ztišil hlas.
,,Mají tam otevřeno do sedmi večer a ty tam přijedeš v osm dvacet. Přesně v osm dvacet. Já bych v tu chvíli měl být už za plotem a čekat. Jakmile někdo vyjde tak ho zabav. Chceš prodat sví auto. Hned teď. Třeba i pod cenou ale nemáš čas. Ubezpeč je že máš sebou všechny papíry od auta a že si z nějakého důvodu zoufalá. Potřebuješ peníze za to auto. Když to půjde dobře tak ho přizabiju tyčí co mám v kufru. Pak ho dorazím nožem.´´ Sledoval jsem přitom bedlivě Martiny obličej a ani to s ní nehnulo. Doufám, že se nesloží během akce ale zatím je velmi chladnokrevná a klidně si během mé řeči upravuje vlasy a upíjí kávu.
,,Otázka je, co bude dělat ten druhý. Kde bude v tu chvíli. Když to bude opravdu nezbytné tak použiju zbraň ale to bych opravdu nerad protože pak bychom z jeho těla museli vyndavat kulku.´´
,,Kde si ji sebral?´´ Pozeptala se Martina a položila šálek na stůl.
,,Mám ji od rodičů. Není legální. Táta k ní přišel někdy na vojně.´´ Znovu se okolo sebe rozhlédnu. Naštěstí je restaurace v těchto hodinách poloprázdná.
,,Musíme dát pozor na kamery. Pokud by tam nějaké měli, tak musíme najít v domě nahrávací zařízení a zničit ho. Problém bude s tou kamerou u benzínky. Nejsem si jistý, co přesně zabírá. Řekl bych, že vidí pouze auta, které k ní přijíždějí a ne už ta, která jedou k firmě ale těžko říci. Každopádně nemůže vidět tvojí poznávací značku a bude už tma.´´
,,Určitě, seš si jistý?´´ strachovala se Martina.
,,Jsem, byla si tam, viděla si to. Jedna kamera, kouká rovně a je natočená k zemi právě aby viděla na auta, které zastavují u ní.´´

Před polednem jsme jen tak chodili po okolí, než jsme čistou náhodou narazili na bechyňský most, kterému se říká duha. Vede přes řeku Lužnici a nabízí pohled z padesáti metrové výšky. Zvláště nás pobavila cedule, která nám říkala, abychom při jízdě vlaku (slouží chodcům, osobním vlakům a autům) přešli na druhou stranu mostu. Možná to byl právě pohled na divokou přírodu pod námi a okolo, co nás přinutilo zaběhnout si do lesa a chvilku si zde u kmene jednoho velkého smrku užít.

Přemýšleli jsme co dál. Potřebovali jsme nějak zabít čas. Dozvěděli jsme se o blízké zřícenině hradu a ihned se tam vydali. Ovšem ještě předtím jsme vykonali kontrolní jízdu okolo autobazaru a k naší velké radosti tam zlatá Lancia stále parkovala a leskla se ve svitu odpoledního slunce.

Za ten společně prožitý den jsem Martinu poznal daleko lépe než za celou dobu, kterou jsme strávili v práci a u ní v bytě. Co začalo jako čistě tělesný vztah na pracovišti se přetransformovalo do velice citově intimního přátelství. Kdybych už neměl svojí Karolínu pak bych bral společný život s touto o sedm let straší ženou všemi deseti.
S přibývajícími hodinami na mě začala doléhat nervozita. V sázce bylo tolik a možností, co všechno co může tentokrát pokazit bylo ještě více.
Po důkladné prohlídce zříceniny a ještě důkladnější procházce jsme opět při zpáteční cestě do Bechyně zkontrolovali zlaté vozidlo u autobazaru. Bylo stále na svém místě. Beze změny.
,,Kudyma tam půjdeš?´´ optala se mě Martina, když jsme projížděli okolo.
,,Je tu polní cesta. Za chvíli...Tady. Tam měl odvezeš a vysadíš. Budeš jezdit někde po okolí do osmi dvaceti, kdy...´´
,,Jasně,´´ přeruší mě Martina.
,,A teď?´´ zeptá se při pohledu na hodiny v autě, ,,Co budeme do té doby dělat my?´´
,,Půjdeme na večeři. Něco lehkého.´´