|
psáno 15.5.2010
 09.08.2013 1 959(6) 0 |
Postrádám klidnou chvíli bez rozčilení a výbušných emocí,
postrádám víru v očekávání,že jednou svět zdráv bude bez smrtelných nemocí.
Postrádám veselí uvnitř duše své, smutné již dobu delší
a každé ráno postrádám chuť vstát, neb je má jistota pořád menší.
Strádám ve všech situacích, kde veselí panuje, um se smát
a nucený smích fackuje mě a nohám nesnesitelná muka je i stát.
Postrádám touhu sny si plnit a z překážek pojednou mám strach,
postrádám víru v sebe, z níž sype se jen špinavý prach.
Postrádám ukazatele radící, kterou cestou mohu jít
a s hrůzou zjišťuji, že postrádám již i čas nevinně snít.
Postrádám v místnosti lásku, tu jež by sílu zpět mým žilám dodala,
postrádám kouzelnou lásku, co by horkou dlaň mi podala.
Postrádám již i odvahu city své druhému předat
a raděj ledově naslouchám bez možnosti odhalení, znáti na sobě ničeho nedat.
Postrádám důvod lžím špinavým se bránit
a svou pověst před živly pevně chránit.
Upřímně postrádám rozumný smysl komusi cos dokazovat
a již dávno postrádám nutnost sebe v bílém světle okolí ukazovat,
leč postrádám slabotu obrany své, než si nechat radosti kýmsi zakazovat.
Postrádám orientaci sama sebe v davu najít a jistě se poznati,
kdež postrádám z bojů dřívějíších hrdost v pravdivé lži, chybu svou uznati.
Postrádám originalitu a jedinečnost svých nesmrtelných nápadů,
postrádám křídla a chutnám hořkost stále tvrdších dopadů.
Postrádám spřízněnost duše, jež v mě hrdě by věřila
a prázdnota hnedle dostaví se, jak bych snad už nežila.
Postrádám v obzorech i nicotnou inspiraci pro mé nadšení
a dále postrádám i nejdůležitější pocit náhlého vzrušení.
Postrádám nyní mnoho, sic přehnaně mi toho chybí moc
a ve dne například postrádám jistotu,zda není věčná noc.
Postrádám potřebu mluvit, veselit se či ven se jít podívat
a rozhodně postrádám zájem se cokoli nového dovídat.
Klam,prohraná bitva a ztracená láska mě křtí vyrytým podpisem
a každý všimne si hned hromádky nšťastné se smolným nápisem.
Možno zranitelná, avšak ještě jednou postrádám, a to chuť se právě vzdát
a v čas nejvyšší se ještě jednou vrátím a o sobě vědět já, nechám dát.
postrádám víru v očekávání,že jednou svět zdráv bude bez smrtelných nemocí.
Postrádám veselí uvnitř duše své, smutné již dobu delší
a každé ráno postrádám chuť vstát, neb je má jistota pořád menší.
Strádám ve všech situacích, kde veselí panuje, um se smát
a nucený smích fackuje mě a nohám nesnesitelná muka je i stát.
Postrádám touhu sny si plnit a z překážek pojednou mám strach,
postrádám víru v sebe, z níž sype se jen špinavý prach.
Postrádám ukazatele radící, kterou cestou mohu jít
a s hrůzou zjišťuji, že postrádám již i čas nevinně snít.
Postrádám v místnosti lásku, tu jež by sílu zpět mým žilám dodala,
postrádám kouzelnou lásku, co by horkou dlaň mi podala.
Postrádám již i odvahu city své druhému předat
a raděj ledově naslouchám bez možnosti odhalení, znáti na sobě ničeho nedat.
Postrádám důvod lžím špinavým se bránit
a svou pověst před živly pevně chránit.
Upřímně postrádám rozumný smysl komusi cos dokazovat
a již dávno postrádám nutnost sebe v bílém světle okolí ukazovat,
leč postrádám slabotu obrany své, než si nechat radosti kýmsi zakazovat.
Postrádám orientaci sama sebe v davu najít a jistě se poznati,
kdež postrádám z bojů dřívějíších hrdost v pravdivé lži, chybu svou uznati.
Postrádám originalitu a jedinečnost svých nesmrtelných nápadů,
postrádám křídla a chutnám hořkost stále tvrdších dopadů.
Postrádám spřízněnost duše, jež v mě hrdě by věřila
a prázdnota hnedle dostaví se, jak bych snad už nežila.
Postrádám v obzorech i nicotnou inspiraci pro mé nadšení
a dále postrádám i nejdůležitější pocit náhlého vzrušení.
Postrádám nyní mnoho, sic přehnaně mi toho chybí moc
a ve dne například postrádám jistotu,zda není věčná noc.
Postrádám potřebu mluvit, veselit se či ven se jít podívat
a rozhodně postrádám zájem se cokoli nového dovídat.
Klam,prohraná bitva a ztracená láska mě křtí vyrytým podpisem
a každý všimne si hned hromádky nšťastné se smolným nápisem.
Možno zranitelná, avšak ještě jednou postrádám, a to chuť se právě vzdát
a v čas nejvyšší se ještě jednou vrátím a o sobě vědět já, nechám dát.
09.08.2013 - 19:51Postrádám soustředění, abych si to pozorně pročetl celé :P
Nicméně s předposledním řádkem souhlasím, to je taky to, co mě drží nad vodou.
Nicméně s předposledním řádkem souhlasím, to je taky to, co mě drží nad vodou.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Jen postrádám část sebe : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Smrtka chybujíc
Předchozí dílo autora : Žebrák
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
FallenAngel řekl o Ed.HaNy :Tak jsem neměl pravdu no, nenapsal jsem ti nic sem, ačkoliv jsem si to myslel hele.) Vlastně už můžu říct, že víš všechno, co bych o tobě řekl, ale přece jen jsi mi neskutečně nesčetněkrát pomohla a ani nevíš jak moc mi to pomohlo, a jak jsi mi teď pomohla a vlastně, dyť přece víš všechno. Píšeš skvělou poezii a jsi dívka s nejkrásnějším úsměvem, co znám a jsi též dívka s největším a nejcitlivějším srdcem. :) Derrick)) [various wishmoments))]
