Šestnact

Křehkými labyrinty důvěrnosti
proplétají se v sobě
sama nevíš proč stále slyšíš
"Nejdřív duše,potom Tělo"
když otevíráš zvědavými ústy
namalované zámky nedotknutelnosti

Nic jen polibek
nic jen šestnáct
má a dál říká
dospěle...Nedospěle
netuší zlo
vira světel naděje

Co znám
na sny jsme vzpomněli
říká mně příteli
nevinná
do velkých snu
zakletá
drží tě za ruce líbá tvář
sama si závídí
když odhodí
šaty z peří
co věří

Nic jen polibek
z očí zář
dlaně co radi hladí
radostí dotek
jaká tvář
co dívá se i mlčí
Dospěle..nedospěle.