přidáno 13.07.2013
hodnoceno 0
čteno 1461(5)
posláno 0
Jednou..
Jen jeden přišel..
přišel sám.
Sem ke mně na mramorový hrob.

Snad kliďas, možná snob.
V očích žal a ve tváři šeď,
co lákalo ho, že ke mně zběh?

Opřel se měkce na hranu,
podpíraje bradu,
bradu svou..
Jak snadno klesl k zemi,
tak těžce mi sevřel dlaň.

A já bádal,
zda to tmavý přízrak či bílá laň.

Mluvil němým jazykem
a stlal si peří vedle mě..
Smutno mu bylo,
však já vím, jak je to příjemné.

Kamenné opevnění ze všech stran,
co na něm sedělo hejno vran,
upoutalo jeho zrak
a oko prší a slzí mrak.

A já nevěděl,
jak ho utěšit,
nechtěl jsem
ho vyděsit.

Ledový vichr
vše udupal než ztichl.
Záhonky afrických květů
už nepatří tomuto světu.

A stejně tak i ten, co
jednou přišel,
přišel sám.
Sem ke mně na mramorový hrob.

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Mramorový hrob : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Zamilován
Předchozí dílo autora : Večer s dikobrazem

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming