 07.07.2013 5 1128(11) 0 |
Po hodině se mé tělo
zubožené žalem
zvedá z lůžka
které není pokryté
hebkým mechem
Kosti jsou přeházené
jakoby s nimi někdo hrál
s neviditelnou rukou
v noční temnotě
pradávné mikádo
Dívám se otupěle
na bílé stěny pokoje
v letargii se houpu sem
a potom zas zpět
jen abych našel v snění
ztracený klíč od radosti
zubožené žalem
zvedá z lůžka
které není pokryté
hebkým mechem
Kosti jsou přeházené
jakoby s nimi někdo hrál
s neviditelnou rukou
v noční temnotě
pradávné mikádo
Dívám se otupěle
na bílé stěny pokoje
v letargii se houpu sem
a potom zas zpět
jen abych našel v snění
ztracený klíč od radosti
08.07.2013 - 11:14Depresivní báseň, která mě potěšila (trochu paradoxně) kvalitním popisem temné atmosféry, nápaditými obrazy a formou, která neruší zaujaté čtení.
08.07.2013 - 08:22tahle báseň by jistě vyhrála literární soutěž pacientů psychiatrických léčeben, to není nic pozitivního, je neskutečně nápaditá, ale neskutečně depresivní a mě teda úplně uzemnila, to s tím mikádem je tak obrazné, jako z hororu, fakt povedené
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Mikádo : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Hudba barevných tónů
Předchozí dílo autora : Lesní
