přidáno 12.02.2008
hodnoceno 4
čteno 1210(19)
posláno 0
Ve starém houpacím křesle
přes nohy hozený teploučký pléd ...
Ruce mám únavou a stářím skleslé
vrásek už taky bezpočet ...

Na klíně kocour tiše mi vrní
je lenivý - a pelichá mu srst..
Mě občas po nocích v kolenou brní
a vzpomínek zůstává jen hrst ...

Prohlížím starou krabičku -
a v ní ukryté relikvie ....
Křížek připomínající babičku ...
i v dalších věcech moje já žije ...

Upíjím z bucláčku horký čaj ze šípků
přece se ještě pár vzpomínek vrací ....
Vzpomínám na krásu nesmělých polibků
jsou zážitky, co se nevytrácí ....

Pak zarachotí klíče v zámku
ozve se hlas, co dobře znám ...
čekám už jen na poznámku -
"Ženo moje, kde tě mám ?"

Je to jen hudba budoucnosti
stáří jsem si na chvíli představila ....
Ještě mě nebolí v těle kosti ....
...jen barva tvých očí se mi těžko vybavila .....
přidáno 21.11.2014 - 16:54
Pěkná - a klidně bych ji ukončila bez toho závěrečného vysvětlení. Každopádně má krásnou atmosféru ... :-)
přidáno 26.05.2008 - 09:43
:) líbí
přidáno 12.02.2008 - 18:11
v té básni žije melancholie tvé fantazie:-)
přidáno 12.02.2008 - 16:49
:)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Ve starém houpacím křesle : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Ztracená
Předchozí dílo autora : Prosím ....

» narozeniny
Angelon [17], Zoe [14], Vavrys [13], Jaruska [12], Deer [10], Leonn [3], Dalmet [3], rebarbora [2]
» řekli o sobě
shane řekl o Severka :
Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming