Trpká slza

Trpká slza

Tak jsem se zase probudil
nevím jestli se mám smát nebo brečet
chlap předci nebrečí
ale mi ukápla slza
byla slaná a trpká.

Byla v ní všechna trpkost světa.
Docela průser
nejsem věřící
ale ta myšlenka mi v hlavě vrtká.

O co se snažíme
proč tu vlastně jsme
na co máme právo
a na co už ne.

Tak jsem s ním promluvil
a on mi řekl
díval se z výšky
až jsem se lekl.

Povídá:

To co Ti řeknu teď
nedáš si za klobouk
člověče bídný jsi
zvířata máš rád
jen když jsou na talíři.

A lidem stále lžeš
nechceš být upřímný
nechceš je pochopit
tak plynou Tvoje dny.

Říkám Ti člověče
až v prach se obrátíš
zasténá duše Tvá
nikdy se nevrátíš.

Válíš si stále jen
tu svoji kuličku
přemýšlej člověče
co čeká v peklíčku.

Černá i bílá
stále si bojují
černá však je Tvoje
je tvoje poselství.

Poselství do světa
vykřičels falešné
teď se boj člověče
teď se boj toho dne.

Duše z těla vystoupila
dívám se na sebe
já nechci do pekla
já bych chtěl do nebe.

Pozdě je litovat
pozdě je lkát
zbyde Ti člověče
jen litovat.

Litovat toho dne
kdy jsi spatřil světlo světa
bídný jsi člověče
poslední jeho věta.

A tak se propadám
stále hlouběji
o dej mi člověče
o dej mi naději.

Krutý jsi ke mě byl
a já Ti odpouštím
pronesl jeden z nás
a rád Tě uvidím.

Odpouštět je lidské
a dobře tomu tak
jinak by schlemstl nás
jo ten černý mrak.

Mrak co je nad námi
a stíní na zemi
zakrývá nám oči
všem tady na zemi.

Sundej si člověče
růžové brýle
když černou duši máš
hm...
a teď jsi v prdeli...