|
kdo četl/ viděl pochopí (sama přiznávám, že knížka byla nepopsatelně nedostižná:))
 20.05.2013 4 1392(19) 0 |
.
že sny byly na dotek
vířily kolem v mlze
a rozplývaly se kolem prstů
v dáli jen zelené světlo
jakoby svět a pak už nic
v jeho očích
.
a potom si svlékneme žluté šaty
a budeme plakat
u varhan, které hrály charleston
za lásku
která se utopila
nedostatečností citů
nedokonalostí
reality
a pak přijde ráno
další den
a už se nikomu nechce tančit
protože sny zůstaly tak blízko
na dotek
.
že sny byly na dotek
vířily kolem v mlze
a rozplývaly se kolem prstů
v dáli jen zelené světlo
jakoby svět a pak už nic
v jeho očích
.
a potom si svlékneme žluté šaty
a budeme plakat
u varhan, které hrály charleston
za lásku
která se utopila
nedostatečností citů
nedokonalostí
reality
a pak přijde ráno
další den
a už se nikomu nechce tančit
protože sny zůstaly tak blízko
na dotek
.
22.05.2013 - 17:46Adrianne Nesser: a přečti si Velkého Gatsbyho...se záložkou s pocitů jedině!;)
22.05.2013 - 17:45Yasmin: děkuji moc, tak doporučuju Velkého Gatsbyho přečíst:) mně chytla za srdce:)
21.05.2013 - 21:58knizku ani film neznam, ale tvoje basen je naprosto uzasna!! ta musi do zalozek))
21.05.2013 - 19:19Yasmin
tomu říkám krásnej poetickej text...i když film/knihu neznám, ale ty to umíš podat moc pěkně a oslovilo mě hodně věcí.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
O zeleném světle : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : asi je to nedostatkem lásky
Předchozí dílo autora : O mé lásce
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
