TELEVIZNÍ

V den, kdy i tvůj obličej ztratí lidskou barvu,
prosáknut všemi odstíny chvějící se modré,
ještě nepoznáš změnu, vzduch nezhoustne,
jen inkoustově ustrne v mělčím nadechnutí.

Otrava vnitřností je pozvolná, narkotické
strnutí, v němž přestaneš vnímat skutečnost,
téměř bezbolestně opustíš vše, na čem záleželo.
Neuslyšíš křik, nepromluvíš s druhým člověkem.

Dvě do sebe přikrčené bytosti, jež ztratily
schopnost sdílet navzájem své životy.
Chvíle vyplňované umělými emocemi,
neexistujícími příběhy. Každodenní prázdno.

Odvádění pozornosti od vlastní bolesti,
vymizení fantazie, schopnosti přemýšlet.
Vykucháni jak krocani, autopilotem drženi vsedě,
dobrovolně proměněni v prázdné černé schránky.