Měšec bodré nálady

Oči čidla, dlaně něhy,
kdepak jsou ty loňské sněhy,
sedím sám, nevnímám,
návštěvy už nepříjmám

Zanešenej všedností,
roste plevel do kostí,
kotleta na víně,
jest můj jazyk na klíně

žumpa
že nestačí ti pumpa
hlubina kde se usíná
jemnostpán odklepl si do koňaku
ve vaně panna, na suchu neukojitelná
jak pakobylka váhavě našlapuje
nechuť někam jít, navíc mezi lidi
pět metrů, dálka horší než válka
za lubem

četl jen ty divný
pomlky
mikina s mikimausem
vousy kolem krku
jak šálu, štrůdl
mokré sucho
frajer bez žvejkačky
trne v akátu
v prožraným kabátu
vzpomíná na tátu
neschopný to ukončit
přesto že je ošklivá
obsah popelnice je asi státu
a zase ten sen
chiméra bez péra
nemá náladu na šťastný lidi
a venku je zrovna hezky
to je smůla, teplo pro teplouše
hrkání umělohmotných koleček
zpátky na koberec s nima
bez mobilu, klíčů, peněženky a pouzder
když na duši ti buší
když tě v buši ruší
hlad jako hrad
uhnat se stavěním, stejnak chcípnout
v referendu dát ne lítajícím autům
přestat zvracet po chlastu
přestat se vracet tím marastem otázek
proč je zahrnovali bagrama
proč se posmívají lidem s brýlemi
proč už je za tři dvanáct