 12.04.2013 2 927(10) 0 |
U seřadiště
váhaj, jestli mě připojit
nebo to druhý
zavalenej uhlím, utopenej v mlíku
postříkaný kozy, nemoc z povolání
zádumčivost za dům či skvost
po návratu ze školení hýbou se mi obrazy
Že by konečně? Ono slavné delirium tremens?
lidi choděj dobrovolně do vězení
řešit že jim prorost hemeroid až na nos
pečení ježci a koaxiální klec
dělené měření chuti do toho
Jazykem uzavírá sled událostí
když se ulízečka zapomene a vytře kyselinou
strach z nového kotle
žena mezi třiceti muži
nadřazeně přeřadila
s chutí spolknout polku
ukrčení v rohu parketu života
tělo i ducha rozšířené leností
kmenem místo mízy
prošumují schýzy
rozhozené v záporných číslech
proplétají se kameny vyplněné rutinou
roztouženou dutinou
chce to pomalu ale furt
povídal mi pán před důchodem
jak furt žerem svině
tak se z nás stávaj prasata
ke štěstí stačí na všechno zapomenout
narvanej jak kramle v továrně na vibram
shovívavost, soucit, úctu, pokoru, nadhled
místo toho si napsal na čelo velké nečum
plkáš pukáš
že se na to ne můžeš vysrat
vesmír si spokojeně říhnul
váhaj, jestli mě připojit
nebo to druhý
zavalenej uhlím, utopenej v mlíku
postříkaný kozy, nemoc z povolání
zádumčivost za dům či skvost
po návratu ze školení hýbou se mi obrazy
Že by konečně? Ono slavné delirium tremens?
lidi choděj dobrovolně do vězení
řešit že jim prorost hemeroid až na nos
pečení ježci a koaxiální klec
dělené měření chuti do toho
Jazykem uzavírá sled událostí
když se ulízečka zapomene a vytře kyselinou
strach z nového kotle
žena mezi třiceti muži
nadřazeně přeřadila
s chutí spolknout polku
ukrčení v rohu parketu života
tělo i ducha rozšířené leností
kmenem místo mízy
prošumují schýzy
rozhozené v záporných číslech
proplétají se kameny vyplněné rutinou
roztouženou dutinou
chce to pomalu ale furt
povídal mi pán před důchodem
jak furt žerem svině
tak se z nás stávaj prasata
ke štěstí stačí na všechno zapomenout
narvanej jak kramle v továrně na vibram
shovívavost, soucit, úctu, pokoru, nadhled
místo toho si napsal na čelo velké nečum
plkáš pukáš
že se na to ne můžeš vysrat
vesmír si spokojeně říhnul
13.05.2013 - 17:05veronika: Myslivci na školení mi říkali jak jedli ježky atd. (dančí slezinu, kokršpaněly, lišky naložený v mlíku, hnus, prej nevím, co je dobrý). Prostě napsáno po týdenním lesáckém školení, kde bylo třicet magorů, jediná ženská, dva, tři normální (ale né nudní) lidé. Do toho mi holka volala, že u nich v práci uklízečka vytřela kyselinou chlorovodíkovou. Plus pár mezimyšlenek k tomu přidaných. Že se její rodiče bojí nového kotle, že jsem si kdysi nechal na čelo napsat nečum a chodil tak po Plzni a tak. Dík, že mě čteš
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
U seřadiště : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Za Tachovem
Předchozí dílo autora : Předpečená enkláva
