Pohádka

Povím ti pohádku
o červeném kůzlátku
jak šlo na procházku,
ale bylo uvázané na provázku,
tudíž daleko nedošlo.
Na provázku se uškrtilo a pošlo.
Šel kolem vlk co měl celkem hlad.
"Ooo jaký steak tu přede mě spad."
Řekl si ten vlk a začal žrát.
Ani nejde vyjádřit jak byl vlk rád.
Jak si tak žral ani si nevšiml,
že ho pozoruje lovec a tak si zdříml.
Po jídle je přece spánek zdravý.
Ráno ale zjistí, že to nebylo to pravý.
Když se vzbudil ležel v kleci.
Co mu teď udělají? Chtějí ho upéci?
Vlk měl strach, nemohl se dostat ven,
tak moc si přál, aby to byl jen zlý sen.
Blížil se k němu lovec, co bude dál?
Kdyby jenom neusnul, co by za to dal.
Lovec otevřel klec, vlk na nic nečekal.
Skočil na lovce a ten se tak polekal,
že vlka nechal utéct a ten teda utíkal.
Tak vlk byl pryč a lovec jen naříkal.
Vlk utíkal jak mohl. To byl ale den.
Nebo to byl doopravdy jenom zlý sen?
Vzbudil se. A ležel v krabici.
Hlava ho bolela jak po ráně palicí.
Dřevěná bedna a v ní jen malé otvory.
Co mu tohle mohlo udělat za netvory?
Slyšel motor. Jak se z toho dostane?
Může jen čekat až letadlo přistane.
Když konečně přistál, otevřela se krabice.
A proti němu letěla zase velká palice.
Probral se a byl zase v kleci.
To ale musí být špatný vtip přeci.
Ale šel k němu lovec, to je ta příležitost.
Přesně jako ve snu, skočil na tu bytost.
A utíkal tak rychle jak jenom dokázal.
Najednou se však před ním lev ukázal.
Tak tedy končí náš vlk co sežral kozu,
posloužil zas lvovi namísto pštrosů.