Pohoda

Bříška od nehtů odkrvená
štírci z černobílých stránek
potomci mucholapek
prolézačky v útrobách
dutiny doutnavé
lenivým suchem
rády se bosé líbají
každé ráno jiné
braly by všemi pěti
střihat dráty pod napětím
za svobodu duše TV pořady
samotu čím dál těžší zaplnit
individuálně rozpolcení
pod mikroskopem monopolu
.
Zuby co opustily dásně
lemují okraj popelníku
chlopně domovníkovo
ústí metr od pramene
leností vysušení
kopou si s hlavou v korýtku
od všeho oproštění
vrahové malých dětí
prý tvý strážní andělé
říkaj: „Neboj, tohle není sen,
to je jen studená fronta,
své pravé ochránce nenajdeš uvnitř,
blázne pod okem moudrosti.“
!
Ach velebná zhroucenosti
tu noc očekával jsem moc
jakožto superelév vláčený lvem
omlouvám se za příkoří
způsobené nevědomostí
červovy stačí jedna ponožka
azték co se roztek
jenom se mu nechtělo čekat na rozbřesk
nevolno z porad podřadných pracovníků
v tý chvíli by ho nevyrušila
ani atomovka či styl čárky
forma? plesknutí stravenkami
..
Čumět do čaje u grungeovejch slaďáků
knížkou si podložit hlavu
počítat mouchy v zářivce
čekat až se vrátíš
z detoxu z koksu
přineseš mi dečku
cos pro mě sama s láskou vyháčkovala
budeš brečet a já budu vědět proč
bojíš se doby
až nebude co napravovat
snad to ještě neumíme
?
Bejt spolu
přitom si ject každej po svým
né, to zas radši udělám průser
aby ses měla proč
vrátit a smát se tomu pitomcovi
bez klíčů a bez mobilů to bylo lehčí
rozbitá kolena naštěstí ještě nezmizela
obří beďar co nejde vymáčknout
zpestří ti nejeden den
krása tahle rasa
*
Fuj, co jsem si to zase vymyslel
u každýho odstavce ubrat řádek
blbý když začínáš na čtrnáctce
asi to u devítky zabalím
stejně už to pak byly jenom bláboly
o tom jak nic nebolí
nechává si zdát
o sluhovi v růžových punčocháčích
v pološeru na šutru
.
Cytolog na galejích
poslíček bez dýška
numerolog za kasou
bezdomovec v bance
horník ve vesmíru
zvuky z písku
v jádru pudla
našli žeton do košíku
!
Rejpal šťoura nenechavec
rádoby humorista
tristní výplod okolí
kolébá své právo prudit
nejvíc palců na novinkách
schopnej akorát tak vzpomínat
závidět a bručet
..
Nechme je tam
u propálených křesel
v záští oslizlých bytech
vysmívat se mládí
jejich slova bzučení much
oči, jenž viděly míň než ty slepcovi
?
Pojď se mnou
tavit patrony na lžíce
obracet města střechami dolů
a myslet si, že jsi
nejchytřejší ze všech
*
Nejbližší jsou jim ukradeni
za cizí se perou
kohouti ze smetišť
uznale pokyvují hlavou
.
Ty už ani hlad nedonutí
udělat něco pro sebe
trpět je pohodlné
!
Unavení zahleděností
nestihli se chytnout provazu
..
Poslední řádek před záchvěvem