|
Zajímalo by mě, jestli někdo pochopí, o kom ta báseň je, i bez kontextu. Indicie tam jsou.
 10.03.2013 8 1283(30) 0 |
Konečně přestala jsem
točit se zády ke slunci
vyšla jsem mu vstříc
a vzduch byl provoněn
tou klidnou odevzdanou radostí
která přichází když končí zima
dýchala jsem jaro
ač se ještě schovávalo v tom pokorném momentě před vypučením
a v chladném slunci
ucítila jsem
cosi z dávné dětské bezstarostnosti
vzala jsi mě ke svému stromu
a já jsem přemýšlela
kolik toho asi ještě nechápu
stály jsme tam
naproti starému moudrému platanu
bok po boku po takové době
a obě jsme náhle byly tak maličké
sněženky kreslily obrazce
do smutného trávníku z konce zimy
měla jsem pocit
že mi rozkvétají před očima
jakoby ještě včera neležely pod velkou vrstvou sněhu
jakoby to byl prostý koloběh života,
přirozený řád
byl to tak zvláštní pocit
až jsem se mu zdráhala uvěřit ale
uvnitř sebe jsem konečně věděla
že všechno je v pořádku
že příroda je mocnější než se mohlo zdát
a jsou pouta
která nezpřetrhá ani nejkrutější mráz
Začínala jsem trochu chápat
co asi znamená "bezpodmínečně"
Pak jsi mě pozvala na halušky s bryndzou
prý "aby ti nebylo smutno"
strávila jsem noc u tebe na gauči
dýchala to jaro
a cítila se zase jako malá holčička
co smí přespat u kamarádky
Jen to bylo tentokrát naopak
točit se zády ke slunci
vyšla jsem mu vstříc
a vzduch byl provoněn
tou klidnou odevzdanou radostí
která přichází když končí zima
dýchala jsem jaro
ač se ještě schovávalo v tom pokorném momentě před vypučením
a v chladném slunci
ucítila jsem
cosi z dávné dětské bezstarostnosti
vzala jsi mě ke svému stromu
a já jsem přemýšlela
kolik toho asi ještě nechápu
stály jsme tam
naproti starému moudrému platanu
bok po boku po takové době
a obě jsme náhle byly tak maličké
sněženky kreslily obrazce
do smutného trávníku z konce zimy
měla jsem pocit
že mi rozkvétají před očima
jakoby ještě včera neležely pod velkou vrstvou sněhu
jakoby to byl prostý koloběh života,
přirozený řád
byl to tak zvláštní pocit
až jsem se mu zdráhala uvěřit ale
uvnitř sebe jsem konečně věděla
že všechno je v pořádku
že příroda je mocnější než se mohlo zdát
a jsou pouta
která nezpřetrhá ani nejkrutější mráz
Začínala jsem trochu chápat
co asi znamená "bezpodmínečně"
Pak jsi mě pozvala na halušky s bryndzou
prý "aby ti nebylo smutno"
strávila jsem noc u tebe na gauči
dýchala to jaro
a cítila se zase jako malá holčička
co smí přespat u kamarádky
Jen to bylo tentokrát naopak
13.03.2013 - 08:09Je opravdu krásná. Trochu mi to připadá jak setkání s někým, s kým sis byla kdysi hodně blízká, ale strašně dlouho jsi ho neviděla (nebo nechtěla vidět?)
12.03.2013 - 00:48Zamila: Yasmin: Yana: prostějanek: Desdemona La Rochelle: Díky za krásné komentáře, mám radost, že na vás báseň tak působí. :-) A nakonec jsem i ráda, že jsem báseň zašifrovala jen tak akorát a že není zcela jasné, o kom je... po vašich komentářích jsem si totiž uvědomila, že si z ní každý může odnést co chce a není nakonec až tak důležité, co v ní je pro mě. Váš výklad básni dává zase trochu jiný rozměr, než ten můj původní. Kdyby měl někdo zájem se dopátrat, jak to bylo myšleno, tak piště do vkazů. Zejména tomu poslednímu verši to dodá patřičný význam. ;-)
11.03.2013 - 13:00Moc krásně napsaná, plná citu a jemných hezkých obrazů... :-) Dávná dětská bezstarostnost... taky bych tipovala babičku.
11.03.2013 - 07:49nevím, chci hádat, o babičce, na druhé přečtení to tak vnímám a najednou mám slzy v očích, tak snad??
10.03.2013 - 20:58Krása. Úplně na mě vdechla ta atmosféra... mám určitou představu, o kom by to mohlo být, ale nechci jen tak hádat do prázdna...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Tenkrát to bylo naopak : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Vzpomínková
Předchozí dílo autora : O tichém smutku v nás
