|
..nejsme sami jež časem přicházíme o mládí.. :)
-taková hovadinka-
 01.03.2013 11 1006(17) 0 |
Jako železo barví se rzí
i písmo na papíře časem slábne
i dřevo stářím trouchniví
i naše vrásky vpíjejí se do polštáře
..
i písmo na papíře časem slábne
i dřevo stářím trouchniví
i naše vrásky vpíjejí se do polštáře
..
03.03.2013 - 14:09vždycky považuju za umění do pár slov toho tolik vtěsnat, moc líbí, to i by tam opravdu nemuselo být. " I "tak by byla fajn.
02.03.2013 - 13:27Hovadinka ne, spíš je to hezké a zajímavé. Jen si myslím, že by tomu slušelo víc, kdyby byla ještě stručnější. Jako rytmicky, víš? Třeba bych vynechala "na papíře", pak "i" a "i naše"... Samozřejmě ti neříkám, že to musíš měnit, je to tvé dílo, jen říkám svůj dojem ;-)
01.03.2013 - 23:52Pěkné, libí se mi to :) Dotýká se to určitého aspektu, který mě nevědomě zasahuje :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Stáří trochu jinak : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Neklidně
Předchozí dílo autora : V páře
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
shane řekl o Severka :Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX
