|
Asi omylem jsem jednou věřila člověku.
 22.02.2013 3 1315(21) 0 |
Volnost k rozechvění, odplývání nekonečné přítomnosti do
bezčasé věčnosti, omamný okamžik, jenž
jako by tu už někdy byl,
nevyjádřitelná ztracenost.
Stále stejně naivní víra v dobro.
bezčasé věčnosti, omamný okamžik, jenž
jako by tu už někdy byl,
nevyjádřitelná ztracenost.
Stále stejně naivní víra v dobro.
18.06.2023 - 18:02
Tak já si to tedy vypiju sama. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Všechna hrdost lidská.
Předchozí dílo autora : Naivní tělo v záplavě tmy a tulipánů.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Traci [17], Ed.HaNy [14], Dany Lujs [14], Calime.CZ [13], Pavla358 [11], Verča Lazarú [2]» řekli o sobě
Lizzzie řekla o prostějanek :podle mě je to něco jako druh anděla s šibalským srdíčkem:)..ale ona mi pořád nevěří...i když je mi jasný, že jenom chce, abych ji o tom neustále přesvědčovala:):P
