Melancholický rozhovor o zimě

Zima vládne. Vládne světu a i naší mysli , nevím proč si na to lidi pořád jen stěžují, vždyť je Únor a je to naprosto normální. I když mám zase melancholickou náladu, tak sedím u okna pozoruji ty zachumlané postavy jak zbídačeně procházejí po ulici a netrpělivě vyhlížejí autobus, nebo cokoliv co je dostane do relativního tepla. Jen se nad tím musím pousmát, vždyť zimy bývávali mnohem krutější, tohle je takoví slabounký odvar, čajíček, procházka sadem uprostřed jara.

,, Lidi jsou rozmazlení ,,
,, Hmmm asi máš pravdu, ale proč? ,,
,, Tobě zima nevadí? ,,
,, Ne nevadí, vždyť už od pradávna k téhle zemi prostě patří. ,,
,, Jsou zmlsaní. Nejradši by pořád někde vysedávali v teple a přiblble čučeli do počítače nebo televize a ještě by byli zachumlaní do dek. ,,
,, Měli by se nad sebou trochu zamyslet. ,,
,, Jak to myslíš? ,,
,, Jít se projít a poznat, že by na tom mohli být i hůř. Poznat, že i příroda je v zimě nádherná. Taková větší čarodějka. ,,
,, Čarodějka? ,,
,, Jistě, podívej se co dokáže vytvořit za krásu na větvích stromů, v zurčícím potůčku ... Občas to vypadá, jakoby to tam k tomu prostě patřilo, jakoby to někdo jen naaranžoval a nechal nás tápat kdo to byl. ,,
,, Je to stádo ovcí, které si nevidí na špičku nosu. ,,

Mlžný opar únorového rána pomalu odpadá a lidstvo si stále stýská, Vyjí jak vlci na měsíc. Nebo, že by to byli opravdu vlci? Trochu divní vlci. Karkulka by z nich asi padla na prdel a řehtala by se a i na babičku by zapomněla.
Na tohle nemám náladu a už ty opice vidět nechci.
Oblékám se a jdu se projít do nedalekého lesoparku, kde bude chvíle klidu, tolik kolik je tam v létě pampelišek.
A jim ...
Jim bude stačit odvar z lysohlávek, pak možná budou spokojeni.